ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.411.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 411/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného mladistvého M. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 31 Tmo 13/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3 Tm 60/2007, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 31 Tmo 13/2007, a to v části týkající se obviněného mladistvého M. R. ve výroku o jemu uloženém trestním opatření.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 3 Tm 60/2007, byl obviněný mladistvý M. R. (dále převážně jen „mladistvý“) společně s obviněným L. P. v bodě 5. uznán vinným, že
„dne 27. 4. 2007 v dopoledních hodinách v Č. L., po předchozí dohodě se vloupali do bytu poškozené A. S., tak, že v ranních hodinách mladistvý M. R., když byl na návštěvě u syna poškozeného S. S., využil nestřeženého okamžiku a odcizil volně odložené klíče od bytu, ty následně předal nezletilému T. C., který klíče od bytu předal obviněnému L. P., ten pomocí těchto klíčů spolu s nezletilým vnikl do bytu a odcizili z uzamčené ložnice, jejíž dveře vypáčili, 3 ks ledvinek, dámskou koženou tašku, v nichž bylo uloženo 3.700,- EUR (105.820,- Kč), 1.600.000,- Kč, zlaté šperky uložené v krabičkách, a to 1 řetízek, 4 náramky, 3 prsteny, 4 přívěsky, 1 pár náušnic s kameny, vše v hodnotě 57.800,- Kč, hodnota drobných odcizených věcí činila 750,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 1.764.437,- Kč ku škodě poškozené A. S., část odcizených peněz obviněný P. předal mladistvému R. a nezletilému C., část předal mladistvému K. P., část utratil, část vydal orgánům policie spolu s věcmi, které za odcizené peníze zakoupil“.
Takto zjištěné jednání mladistvého soud prvního stupně právně kvalifikoval jako provinění krádeže spáchané ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a provinění porušování domovní svobody ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 k §238 odst. 1, 2 tr. zák., za což mu uložil podle §247 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. za použití §24 odst. 1 písm. g), §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“) úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále mladistvému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil, aby společně a nerozdílně s obviněným L. P. nahradili poškozené A. S. částku 963.620,- Kč.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že citovaným rozsudkem byli zároveň uznáni vinnými a odsouzeni vedle již jmenovaného obviněného L. P. také další obvinění mladiství K. a V. P.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný mladistvý M. R. a obviněný L. P. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soud pro mládež, o nich rozhodl rozsudkem ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 31 Tmo 13/2007, tak, že napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného L. P. podle §258 odst. 1 písm. c), d), e), f), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu, a ohledně obviněného mladistvého M. R. podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. (soud druhého stupně sice výslovně neuvedl, v jaké části tak u tohoto mladistvého učinil, nicméně z kontextu celé věci lze usuzovat, že rozsudek zrušil v celé části mladistvého se týkající) a podle §259 odst. 1 tr. ř. ohledně skutků uvedených pod body 1. – 4. výroku o vině napadeného rozsudku, které se týkaly obviněného L. P., věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ohledně zrušeného výroku o vině pod bodem 5. napadeného rozsudku podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že oba jmenované obviněné uznal vinnými, že
a) „mladistvý M. R., po předchozí domluvě s L. P., T. C. a K. P., v ranních hodinách dne 27. 4. 2007, na návštěvě u S. S., využil nestřeženého okamžiku a odcizil volně odložené klíče od bytu poškozené A. S., v Č. L.,
a následně klíče předal nezletilému T. C., přičemž věděl, že budou použity ke vniknutí do bytu poškozené,
b) obžalovaný L. P. poté převzal klíče od nezletilého T. C., společně s nezletilým vnikl do bytu poškozené A. S., kde odcizili z uzamčené ložnice, jejíž dveře vypáčili, tři ledvinky, dámskou koženou tašku, v nichž bylo uloženo 3.700,- EUR (105.820,- Kč), 1.600.000,- Kč, zlaté šperky uložené v krabičkách, a to 1 řetízek, 4 náramky, 3 prsteny, 4 přívěsky, 1 pár náušnic s kameny, vše v hodnotě 57.800,- Kč, hodnota drobných odcizených věcí činila 750,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 1.764.437,- Kč, vše ke škodě poškozené A. S., část odcizených peněz obžalovaný předal mladistvému M. R., nezletilému T. C. a mladistvému K. P., část utratil, část vydal orgánům policie spolu s věcmi, které za odcizené peníze zakoupil“.
Takto popsané jednání mladistvého odvolací soud právně kvalifikoval jako pomoc k trestným činům krádeže a porušování domovní svobody, za použití §6 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb., podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a k §238 odst. 1, 2 tr. zák., za což mu uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §24 odst. 1 a §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.
Tímto rozsudkem odvolací soud zároveň rozhodl o vině a trestu obviněného L. P. Jenom jemu také podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil, aby nahradil poškozené A. S. částku 963.620,- Kč.
Konečně odvolací soud vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti výroku o úhrnném trestním opatření uloženému odvolacím soudem obviněnému mladistvému M. R. podala nejvyšší státní zástupkyně (dále mnohdy jen „dovolatelka“) dovolání. Učinila tak v neprospěch mladistvého z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože je přesvědčena, že mladistvému byl uložen trest (trestní opatření) ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin (provinění), jímž byl uznán vinným.
Po úvodní rekapitulaci celé věci dovolatelka uvedla, že za trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. umožňuje zákon uložit trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Podle §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. se trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně u mladistvých snižují na polovinu, přičemž horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Podle tohoto ustanovení dolní hranice trestní sazby u provinění krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. u mladistvého činí jeden rok. Jestliže byl mladistvý rozsudkem odvolacího soudu odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání osmi měsíců, bylo toto opatření uloženo ve výši mimo trestní sazbu i sníženou pro mladistvé. Přitom poznamenala, že soud ustanovení §32 zák. č. 218/2003 Sb. neužil.
Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. shledal podané dovolání důvodným a za podmínek uvedených v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o trestu (trestním opatření) z rozsudku odvolacího soudu ohledně mladistvého, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, a aby takové rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil mladistvý a uvedl, že s dovolatelkou nemůže souhlasit, protože z věci neměl žádný prospěch a porušení domovní svobody se nedopustil, navíc jeho podíl na spáchání činu nebyl takový, aby mu musel být ukládán přísnější trest. Podotkl rovněž, že při návštěvě bytu poškozené pouze odcizil klíče od bytu, své pochybení si ale následně uvědomil a věc šel nahlásit na Policii ČR, které napomohl k odhalení pachatelů a napravení následků činu. Má za to, že jde o výraznou polehčující okolnost ve smyslu §33 tr. zák., k níž právě odvolací soud přihlédl.
Mladistvý se dále vyjádřil k uplatněnému dovolacímu důvodu a konstatoval, že obsah tohoto mimořádného opravného prostředku je vágní a neuvádějící, v čem je rozsudek odvolacího soudu vadný. Domníval se, že pokud by dovolatelka skutek hodnotila podle §3 odst. 4 tr. zák., musela by dospět ke stejnému závěru jako odvolací soud. Výrok o trestu soudu druhého stupně považoval za zcela správný a odpovídající skutkovým zjištěním. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání ve veřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že podané dovolání je přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jak je zřejmé z předchozího textu, nejvyšší státní zástupkyně tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
V rámci této přezkumné činnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Jmenovaný dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu stanovenou trestním zákonem. Trest je uložen mimo trestní sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. bez splnění podmínek podle §41 až §44 tr. zák.), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 tr. zák. (resp. §32 zák. č. 218/2003 Sb.) o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Může jít též o případy překročení horní hranice sazby při ukládání dalšího trestu podle §36 tr. zák. (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 26/2004 – T 617.).
Mladistvý byl rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným pomocí k trestným činům krádeže a porušování domovní svobody, za použití §6 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb., podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a k §238 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž při ukládání trestního opatření byl ohrožen (jak bude vysvětleno níže) uložením úhrnného trestního opatření odnětí svobody od jednoho roku až čtyř let.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. totiž platí, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §24 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit pouze tato trestní opatření: obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody nepodmíněné.
Pachatel trestného činu krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. bude potrestán trestem odnětím svobody na dvě léta až osm let.
Podle §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. se trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně u mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok.
Pro úplnost je také třeba poukázat na ustanovení §32 zák. č. 218/2003 Sb. o mimořádném snížení odnětí svobody. Podle jeho odst. 1 má-li soud pro mládež vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům mladistvého za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem bylo pro mladistvého nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestního opatření dosáhnout i odnětím svobody kratšího trvání, může snížit trestní opatření odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené bez omezení uvedeného v trestním zákoně. Mají se zde na mysli omezení v §40 odst. 4 tr. zák.
Podle §32 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. soud pro mládež může snížit trestní opatření odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby bez omezení uvedeného v trestním zákoně též tehdy, jestliže odsuzuje mladistvého za přípravu k provinění nebo za pokus provinění a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené zákonem bylo pro mladistvého nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestního opatření dosáhnout i trestním opatřením kratšího trvání.
V projednávané věci je zjevné, že odvolací soud chtěl při ukládání příslušného opatření přihlédnout ke všem okolnostem na straně mladistvého. Jak uvedl na str. 9 odůvodnění svého rozhodnutí, nezvažoval uložení výchovného nebo ochranného opatření, nýbrž uložení trestního opatření. Bral přitom v úvahu, že mladistvý značným způsobem usnadnil spáchání trestné činnosti spoluobviněného L. P. a zneužil přitom kamarádského vztahu se synem poškozené A. S. a možnosti navštěvovat jej v bytě jeho rodičů. Věděl rovněž, že v bytě se má nacházet odcizitelný majetek velké hodnoty v penězích a ve zlatě, a později převzal od spoluobviněného i část odcizených peněz.
Soud druhého stupně proto vyslovil přesvědčení, že nad chováním mladistvého je třeba patřičně dohlížet, aby si uvědomil následky svého počínání a přizpůsobil k tomu i svůj další život a přístup k plnění povinností. Protože právě se školní docházkou a přístupem k učení měl mladistvý v minulosti problémy, uložil mu nakonec podmíněné trestní opatření odnětí svobody.
Pokud ovšem odvolací soud neshledal důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §32 zák. č. 218/2003 Sb., mohl mladistvému uložit úhrnné trestní opatření odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do čtyř let. Jestliže mu napadeným rozsudkem uložil úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání osmi měsíců, je evidentní, že tak učinil mimo (pod) trestní sazbu.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež z těchto důvodů přisvědčil dovolání nejvyšší státní zástupkyně, že obviněnému byl rozsudkem soudu druhého stupně uložen trest (trestní opatření) mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za pomoc k trestným činům (proviněním), jimiž byl uznán vinným. Proto z jejího podnětu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 31 Tmo 13/2007, a to v části týkající se obviněného mladistvého M. R. ve výroku o jemu uloženém trestním opatření. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, soudu pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po rozhodnutí Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, se věc vrací do stadia řízení před rozhodnutím soudu druhého stupně o odvolání mladistvého. Na odvolacím soudu bude, aby svým novým rozsudkem, jímž bude rozhodovat pouze o uložení úhrnného trestního opatření mladistvému, popsané pochybení napravil. Bude při tom vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). Ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. se naopak neuplatní, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch mladistvého.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud, soud pro mládež, učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a