ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.441.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 441/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 11 To 343/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 41/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 8 T 41/2007, byl obviněný J. B. uznán vinným, že:
„v době od 01:25 hod. do 01:30 hod. dne 13. 5. 2007 v katastru obce S., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, přestože není držitelem řidičského oprávnění podle §81 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, poté, co mu bylo toto řidičské oprávnění odebráno a řízení zakázáno rozhodnutím Městského úřadu v Jičíně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. RD 01/36/06/La, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2006, na dobu 20 měsíců.“
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně posoudil jako trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil mu podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest jednak obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin podle §45a odst. 1 tr. zák., jednak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků a šesti měsíců podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 11 To 343/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
S rozhodnutím odvolacího soudu obviněný nesouhlasil a prostřednictvím své obhájkyně Mgr. D. L. proti němu podal dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel vycházel z přesvědčení, že skutek, kterého se dopustil, bylo sice možné kvalifikovat jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nikoliv však jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Svou argumentaci podpořil tvrzením, že v posuzování popsaného skutku není praxe soudů jednotná, některé soudy hodnotí jednání pachatele pouze jako naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jiné zase jako jednočinný souběh tohoto trestného činu a trestného činu podle §180d tr. zák. V této souvislosti uvedl, že díky rozsáhlé novelizaci zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a trestního zákona s účinností od 1. 7. 2006, není k této problematice ještě rozvinutá soudní judikatura.
Obviněný dále namítal, že objektem trestného činu podle §180d tr. zák. je zájem společnosti na ochraně zdraví a života lidí a majetku, tzn. ochrana před osobami, které, ačkoliv nesplňují podmínky pro udělení držení řidičského oprávnění, řídí motorová vozidla a tím vykonávají značně nebezpečnou činnost. Osoba, která však způsobilost k řízení má a která splnila podmínky stanovené zákonem pro udělení řidičského oprávnění, avšak toto oprávnění jí bylo na základě rozhodnutí správního orgánu odebráno, nestává se osobou nezpůsobilou k řízení motorových vozidel, tedy osobou nebezpečnou pro své okolí tím, že vykonává nebezpečnou činnost.
Podle názoru obviněného mělo být jeho jednání posouzeno pouze jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že v důsledku nesprávného právního posouzení věci mu byl uložen nepřiměřeně vysoký trest, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě však zdůraznila, že právní kvalifikace jednání obviněného v odsuzujícím rozsudku je zcela v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007, které připouští možnost jednočinného souběhu trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně považovala dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání souhlasila i pro případ jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, neboť napadá rozhodnutí jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.
Jelikož podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, nelze mít pochyb o tom, že shora uvedené námitky obviněného jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je totiž významná otázka, zda zjištěný skutek obviněného vykazuje toliko znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. ř. nebo zda je třeba jej po právní stránce posoudit jako jednočinný souběh tohoto trestného činu a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Nejvyšší soud však shledal, že obviněným uplatněné námitky nejsou opodstatněné.
Uvedl-li obviněný ve svém podání, že ke zmíněné problematice ještě není rozvinutá soudní judikatura, nemohl mu Nejvyšší soud přisvědčit. Byla-li v minulosti otázka možnosti jednočinného souběhu výše uvedených trestných činu sporná, byla jednoznačně vyřešena ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. Tpjn 301/2007 (publikováno pod č. 2/2008 ve Sb. rozh. trest.). V něm byl zaujat právní názor, že osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce v podobě zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) téhož zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu §180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.
Pokud jde o možnost souběhu citovaného trestného činu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., dospěl Nejvyšší soud v tomto stanovisku k závěru, že řídí-li pachatel motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem soudu nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu. Obdobný názor na přípustnost takového souběhu zastává též odborná literatura.
Uvedené právní závěry jsou plně použitelné i v dané trestní věci. Jestliže soudy obou stupňů zjistily, že obviněný „… dne 13. 5. 2007 v katastru obce S. … řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, … , přestože není držitelem řidičského oprávnění …, poté, co mu bylo toto řidičské oprávnění odebráno a řízení zakázáno rozhodnutím Městského úřadu v Jičíně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. RD 01/36/06/La, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2006, na dobu 20 měsíců“, pak nemůže být pochyb o tom, že se dopustil v jednočinném souběhu jak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Zákonné znaky obou těchto trestných činů přitom naplnil nejen po stránce formální, ale i po stránce materiální (§3 odst. 2, 4 tr. zák.). Soudy použitá právní kvalifikace je proto důvodná a přiléhavá, naopak relevantně uplatněné výhrady obviněného nebylo možné akceptovat.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a