ECLI:CZ:NS:2008:8.TZ.14.2008.1
sp. zn. 8 Tz 14/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého T. J., proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného mladistvého.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý T. J. (dále jen mladistvý) byl rozsudkem Okresního soudu Hodoníně ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2003, uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §196 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 a §79 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §82 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 915/2002, kterým byl odsouzen pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující.
Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2003, bylo rozhodnuto, že se mladistvému započítává do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání osm měsíců s podmíněným odkladem na dobu dvou roků uloženého výše uvedeným rozsudkem vykonaná zkušební doba od 6. 2. 2003 do 24. 4. 2003 z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 915/2002. Zkušební doba měla tedy skončit dnem 6. 2. 2005.
Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, bylo rozhodnuto tak, že podle §60 odst. 1 tr. zák. mladistvý vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců z rozsudku Okresního soudu Hodoníně ze dne 27. 3. 2003 sp. zn. 2 T 10/2003, který mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl mladistvý pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2005.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch mladistvého T. J. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, stížnost pro porušení zákona. Napadeným usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1 tr. zák., a to v neprospěch mladistvého.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku popsal průběh dosavadního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 10/2003 a poukázal též na další významné okolnosti. Zvláště pak připomenul, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 15 T 220/2002, jenž nabyl právní moci dne 15. 7. 2003, byl mladistvý T. J. spolu s mladistvým O. B. uznán vinným trestnými činy hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Dále byl mladistvý T. J. sám uznán vinným dalšími trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinnými rozsudky Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 915/2002, a ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, byl podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §79 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnáct měsíců, přičemž podle §60a odst. 1 a §82 tr. zák. byl mladistvému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2003, a současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesením ze dne 31. 7. 2003 došlo v dané trestní věci k zápočtu vykonané zkušební doby od 6. 2. 2003 do 15. 7. 2003. Zkušební doba v této trestní věci měla skončit dnem 6. 2. 2006. O nařízení výkonu trestu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 11. 2005, které nabylo právní moci dnem vyhlášení. Mladistvý s výkonem tohoto trestu odnětí svobody započne dne 13. 9. 2008.
Z výše uvedené rekapitulace trestní věci podle přesvědčení ministra spravedlnosti vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, došlo k nařízení původně podmíněného trestu odnětí svobody, ačkoliv již předtím v rámci ukládání souhrnného trestu odnětí svobody podle §35 odst. 2 tr. zák. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 220/2002 byl výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 3 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, zrušen. Okolnosti o uložení souhrnného trestu měly být samosoudkyni Okresního soudu v Hodoníně známy, poněvadž i přes chybné vyznačení odsouzení pod sp. zn. 15 T 220/2002 v opisu rejstříku trestů měla opis rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 15 T 220/2002, k dispozici, dokonce jej ve veřejném zasedání dne 4. 5. 2005 jako důkaz četla. Přesto rozhodla tak, že mladistvý původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, byl v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch mladistvého T. J., a dále aby postupoval podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. zrušil jím napadené rozhodnutí a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti podle §60 odst. 1 trestního zákona.
Podle §60 odst. 1 věty první tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §2 odst. 5 věty první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tohoto zákona orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je zjevné, že okresní soud citovaná hmotně právní a procesně právní ustanovení nerespektoval, rozhodl-li, že obviněný mladistvý vykoná trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, který mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Nejvyšší soud poté, co ve veřejném zasedání provedl důkaz přečtením opisu rejstříku trestů, obsahem spisů Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 220/2002 a 2 T 382/2003 shledal, že námitky prezentované ve stížnosti pro porušení zákona jsou opodstatněné. Stěžovatel právem vytkl, že okresní soud nepostupoval podle ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a porušil i ustanovení §60 odst. 1 tr. zák.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že samosoudkyně Okresního soudu v Hodoníně nařídila veřejné zasedání a v něm provedla důkaz přečtením rozsudků Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 15 T 220/2002, ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 2 T 382/2003, zprávy Policie ČR a M. H. na č. l. 53 a 56 a ze spisu téhož soudu sp. zn. 1 T 334/2004 rozhodnutí soudů prvního stupně i soudu odvolacího (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 67).
Z odůvodnění usnesení napadeného stížností pro porušení zákona vyplývá, že k rozhodnutí soudu, jímž nařídil výkon trestu odnětí svobody, vedlo zjištění, že mladistvý v původně vyznačené zkušební době podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 10/2003 nežil řádně, neboť byl pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Hodoníně odsouzen pro další úmyslné trestné činy a též projednáván v přestupkové komisi.
Toto zjištění však není významné. V daných souvislostech je především významné, že z obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 220/2002 se podává, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 30. 4. 2003, který ohledně mladistvého T. J. nabyl právní moci dne 15. 7. 2003, byl obviněný mladistvý T. J. uznán vinným jednak jako spolupachatel trestnými činy hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. a dále sám trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Za tyto trestné činy jakož i za trestné činy, jimiž byl uznán vinným pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 3 T 915/2002, a ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, podle §196 dst. 2 tr. zák., §79 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák., §82 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 2 T 10/2003, který nabyl právní moci 24. 4. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pro úplnost je vhodné dodat, že v této věci bylo již usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 11. 2005 rozhodnuto, že mladistvý trest odnětí svobody vykoná a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem.
Jasným důsledkem rozhodnutí soudu, jímž byl zrušen výrok o souhrnném trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, též je, že nelze rozhodnout o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, či zda trest vykoná.
Okresní soud proto pochybil již tím, nařídil-li veřejné zasedání k rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák. Rozhodnutím o výkonu již neexistujícího trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců ve věznici s dozorem byl evidentně porušen zákon v neprospěch mladistvého.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 2 T 10/2003, byl porušen zákon v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch mladistvého.
Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, aniž by přicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková