ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.2.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 2/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. února 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Ř. , rozsudkem č. 277 Trestního soudu číslo šest ve Valencii, Španělské království, ze dne 11. 6. 2007, ve zkráceném procesu č. 200/07-I, a to pro trestný čin násilné loupeže podle čl. 242.1 a 2 s následným ublížením na zdraví podle čl. 617.1 španělského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Trestního soudu číslo šest ve Valencii ze dne 11. 6. 2007 byl M. Ř. uznán vinným trestným činem násilné loupeže s následným ublížením na zdraví a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Dále byl po dobu výkonu trestu zbaven právní způsobilosti a bylo rozhodnuto, že bude po dobu dvou let hospitalizován ve vězeňské psychiatrické léčebně. Současně mu byla uložena třiceti denní pokuta za ublížení na zdraví ve výši 3 € denně, tj. celkem 90 € se subsidiární zodpovědností pro případ nezaplacení. Také byl odsouzen k zabavení a zničení kovové tyče, kterou trestný čin spáchal, a bylo mu uloženo nahradit škodu poškozené Z. B. F. ve výši 125 € s úroky.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Trestního soudu číslo šest ve Valencii tím, že dne 5. 4. 2007 zhruba ve 22.55 hodin v P. V. N. v B. v části blízko služebního průchodu s úmyslem neoprávněného obohacení se na úkor cizí osoby se přiblížil zezadu k paní Z. B. F. , když se tato chystala telefonovat z mobilního telefonu, a aniž by řekl slovo, udeřil ji silnou ranou kovovou tyčí dlouhou 150 cm do pravé ruky, ve které držela mobilní telefon zn. N., granátové barvy, a řekl jí, ať mu vydá tašku, a přitom ji za ni silně tahal, ale nepodařilo se mu jí zmocnit. V důsledku rány utrpěla Z. B. F. odřeniny, pohmožděniny a úzkostné stavy, jejichž léčení si vyžádalo lékařskou péči a 5 dnů léčby, kdy jmenovaná nebyla schopna výkonu běžných každodenních úkonů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 28. 1. 2009, pod č. j. 41/2008–MOT–T/10, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení španělským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. Ř. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. Ř. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (poškozenou fyzicky napadl kovovou tyčí), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch