ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.26.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 26/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. dubna 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Š. rozsudkem Okresního soudu v Trenčíně, Slovenská republika, ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 1 T/53/2008, a to pro přečin porušování domovní svobody, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a přečin nebezpečného vyhrožování podle §194 odst. 1, odst. 2 písm. b), §348 odst. 1 písm. c), §360 odst. 1, odst. 2 písm. b) s poukazem na §139 odst. 1 písm. b) trestního zákona Slovenské republiky, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Trenčíně, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2008, byl J. Š. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a přečinem nebezpečného vyhrožování podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že
- dne 8. února 2008 kolem půlnoci a později znovu kolem 02.00 hod. před dveřmi bytu poškozené J. B. na ulici M. R. Š., T. T., S. r., poškozené, která byla v rozhodné době těhotná, vyhrožoval usmrcením, a to takovým způsobem, že to u ní vyvolalo důvodnou obavu o její život, a následně v ranních hodinách téhož dne do jejího bytu neoprávněně vešel neuzamčenými vchodovými dveřmi a setrval zde až do 11.00 hod. do příchodu policie,
- dne 9. února 2008 kolem 18.15 hod. rozbil levou spodní skleněnou výplň okna v bytě poškozené J. B. na ulici M. R. Š., T. T., S. r., a následně oknem neoprávněně vnikl do bytu poškozené,
- přibližně od 25. ledna 2008 se zdržoval na území Slovenské republiky, přestože mu byl rozhodnutím OHK Drietoma č. PPZ-247-11/HCP-TN-OHK-DA-2004 vydán zákaz vstupu na území Slovenské republiky platný do 27. prosince 2009.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky /přinejmenším trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák./. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Š. se opakovaně dopustil trestné činnosti proti domovní svobodě a dále též trestné činnosti narušující činnost státního orgánu. Společenská nebezpečnost jeho jednání je zvyšována také tím, že odsouzený již byl pro obdobnou trestnou činnost v minulosti odsouzen též na území České republiky (rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. května 2007, sp. zn. 74 T 68/2007). Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2009
Předseda senát:
JUDr. Antonín Draštík