ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.3.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky o povolení průvozu K. P., státního občana Rakouské republiky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody na území Polské republiky, a rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. února 2009 podle §423 odst. 1 tr. ř. a čl. 22 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních (uveřejněna pod č. 113/1992 Sb.) takto:
Povoluje se p r ů v o z předávané osoby K. P., státního občana Rakouské republiky, územím České republiky pro účely výkonu trestu odnětí svobody v Rakouské republice, který mu byl uložen rozsudkem Vojvodského soudu ve Walbrzychu, Polská republika, ze dne 12. listopadu 1993, sp. zn. III K 96/91, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Wroclawi, Polská republika, ze dne 28. února 1994, sp. zn. AZ II Kr 13/94, a to pro trestný čin loupeže podle článku 210 §2 trestního zákona Polské republiky, a to na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky ze dne 23. prosince 2008, č. j. BMJ – 4012381/0018-IV 1/2008.
Po dobu průvozu bude předávaná osoba držena ve vazbě.
Odůvodnění:
Ministerstvo spravedlnosti Rakouské republiky dne 23. prosince 2008 pod č. j. BMJ – 4012381/0018-IV 1/2008, požádalo na základě čl. 22 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních (č. 113/1992 Sb.) o povolení průvozu rakouského státního občana K. P. územím České republiky. Průvoz se má uskutečnit v rámci předání jmenovaného z Polské republiky k výkonu trestu odnětí svobody v Rakouské republice (pozemní cestou), a to trestu odnětí svobody v trvání pěti let, který mu byl uložen rozsudkem Vojvodského soudu ve Walbrzychu, Polská republika, ze dne 12. listopadu 1993, sp. zn. III K 96/91, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Wroclavi, Polská republika, ze dne 28. února 1994, sp. zn. AZ II Kr 13/94, a to pro trestný čin loupeže podle článku 210 §2 trestního zákona Polské republiky.
Uvedené trestné činnosti se měl odsouzený dopustit v podstatě tím, že:
- dne 12. března 1989, na silnici č. 3 mezi osadami L. a P., Polská republika, společně s jinak odsouzenými M. H. a A. K., kdy posledně jmenovaný disponoval kovovou tyčí s maticí o délce 60 cm, s cílem získat majetkový prospěch, pohrozil poškozenému J. K. použitím bezprostředního násilí, a přiměl jej tak k vydání finančních částek ve výši 2 350,- ATS a 1 200,- SEK (celkem 210 205,- PLN),
- dne 2. dubna 1989, na parkovišti u silnice mezi osadami Ł. a J., Polská republika, společně s jinak odsouzenými M. H. a A. K., kdy posledně jmenovaný disponoval kovovým traktorovým klíčem o délce 40 cm, s cílem získat majetkový prospěch, pohrozil poškozenému E. H. použitím bezprostředního násilí, a přiměl jej tak k vydání finančních částek ve výši 40,- DM a 150,- Kč (celkem 13 264,- PLN).
Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky z hlediska splnění právních podmínek vyžadovaných jak vnitrostátní úpravou (§423 tr. ř.), tak výše již uvedenou Smlouvou. Zjistil, že v posuzovaném případě jde o předání k výkonu trestu odnětí svobody, které z hlediska právních řádů Rakouské republiky i České republiky splňuje podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 22 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních. V posuzovaném případě se jedná o takovou trestnou činnost, která vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.).
Jelikož nebyly zjištěny ani žádné jiné právní překážky, které by bránily povolení průvozu odsouzeného územím České republiky pro účely výkonu trestu odnětí svobody v Rakouské republice, tak Nejvyšší soud České republiky žádosti Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky vyhověl.
Zároveň rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu územím České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík