ECLI:CZ:NS:2009:11.TCU.9.2009.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. února 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky G. A. , roz. G. , rozsudkem Trestního soudu ve Valencii, Španělské království, ze dne 29. ledna 2007, sp. zn. 623/06, pro trestný čin krádeže podle §237 a §242.1, trestního zákona Španělského království, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Trestního soudu ve Valencii, Španělské království, byla G. A. , roz. G. , uznána vinnou trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Španělského království a odsouzena mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že okolo 14.00 hod. dne 2. února 2006, společně s jinak odsouzenými C. T. R. a I. B. A. , po předchozí domluvě, že využijí onemocnění poškozené M. N. C. I. P. , které výrazně snižuje její pohyblivost a schopnost chůze, a zmocní se jejích věcí, navštívila poškozenou (s níž ji pojil přátelský vztah) v jejím bytě na ulici Dr. F. , A. , Š. k. , při vcházení do bytu nechala otevřené jeho vchodové dveře, aby jimi mohli vstoupit jinak odsouzení T. a B. , a poškozenou bavila, zatímco se jmenovaní zmocnili velkého množství šperků, počítače a dalších věcí celkem v hodnotě 8 638,80 EUR. Poté co byli jinak odsouzení T. a B. odhaleni, zakřičeli „Tohle je přepadení, nekřič, nic ti neuděláme. Chceme peníze.“ a pokusili se poškozenou umlčet kusem oblečení, které jí natlačili do úst, při potyčce poškozená utrpěla pohmoždění kolene, které si vyžádalo 10-ti denní léčení.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení španělského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená G. A. , roz. G. , se dopustila majetkové trestné činnosti, kterou způsobila nikoli malou škodu na cizím majetku. Nebezpečnost jejího jednání je rovněž zvyšována způsobem provedení činu, tj. tím, že čin spáchala se lstí, využívaje bezbrannosti jiné osoby v součinnosti s dalšími osobami a bezprostředně po činu se pokusila uchovat si věc násilím. Odsouzená tedy jednala v rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík