ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1030.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1030/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 8. dubna 2009 dovolání A. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 55 To 350/2007 ze dne 20. 3. 2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 5 T 74/2004 ze dne 10. 5. 2007 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 5 T 74/2004 ze dne 10. 5. 2007 byla obv. A. M. uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu dle ust. §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle ust. §8 odst. 1 tr. zák., v důsledku čehož byla podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. se výkon trestu podmíněně odkládá a podle §59 odst. 1 tr. zák. se obžalované stanovila zkušební doba v trvání 2 (dvou) let.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obv. A. M. dopustila výše uvedené trestné činnosti tím, že:
dne 6. 9. 2002 v Liberci, jako obchodní zástupce W. – s. s. a. s., se sídlem P., J. n., vyplnila platební příkaz k úhradě částky 90.987,60 Kč, který byl stavební spořitelně doručen dne 11. 9. 2002, a který se vztahoval ke smlouvě o stavebním spoření uzavřené s M. T., a ke smlouvě o stavebním spoření uzavřené s R. T., k němuž přiložila fiktivní fakturu vystavenou společností U. spol. s r. o. dne 17. 7. 2002 na zaplacení prací spojených s modernizací domu, na podkladě které byla na účet uvedený na příkazu č. … vedený u e., k němuž měla od 12. 9. 2002 dispoziční právo, poukázána uvedená finanční částka, čímž společnosti W. – s. s. a. s., způsobila škodu ve výši 90.987,60 Kč,
dále v L., opět jako obchodní zástupce W. – s. s. a. s., dne 6. 9. 2002 vyplnila platební příkaz k úhradě částky 209.012,40 Kč, který byl stavební spořitelně doručen dne 11. 9. 2002, jenž se vztahoval ke smlouvě o stavebním spoření uzavřené s R. T., k němuž přiložila fiktivní faktury vystavené společností I. dne 1. 8. 2002 a 16. 8. 2002 na zaplacení stavebních prací, na podkladě kterých měla být na její účet uvedený na příkazu č. … vedený u Č. a. s., poukázána uvedená finanční částka, avšak k úhradě této částky nedošlo.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podala obviněná A. M. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 20. 3. 2008, sp. zn. 55 To 350/2007 tak, že předmětné odvolání bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Obviněná A. M. podala prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyjádřila obviněná své přesvědčení o tom, že její jednání bylo po právní stránce posouzeno jako trestný čin zcela nesprávně, neboť dle jejího náhledu z dokazovaní zcela jednoznačně vyplynul fakt, že předmětný trestný čin spáchán nebyl. Pochybení soudů, které projednávaly její případ, spatřuje v rozhodnutí soudu I. stupně, který ji odsoudil za to, že
a) vyplnila platební příkaz na úhradu částky 90.987, 60 Kč, a poté i částky 209.012, 40 Kč,
b) k nim přiložila faktury společností U. s. r. o. , a I.
I když obviněná nepopírá, že oba platební příkazy vyplnila a přiložila k nim obě faktury, přesto tvrdí, že z tohoto faktu její trestně-právní odpovědnost nevyplývá, a to zejména proto, že soudy obou stupňů jednoznačně neprokázaly její vědomost o tom, že tyto faktury jsou fiktivní – resp. soudy obou stupňů se touto otázkou v podstatě vůbec nezabývaly. Obviněná tedy zdůrazňuje to, že o této skutečnosti nevěděla a otázku pravosti či nepravosti faktur ani nebyla povinna přezkoumávat. Navíc v dané souvislosti nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o faktury fiktivní, což má v daném případě klíčový význam. Dále dovolatelka doplňuje, že samotná skutečnost, že bratrům T. pomohla se získáním úvěru tak, že jim pomohla sehnat věřitele, resp. finanční prostředky, není ničím, co by bylo v rozporu s trestním právem. V daném případě tedy nebylo prokázáno její zavinění, neboť toto jednání nebylo vedeno úmyslem způsobit škodu na cizím majetku, resp. se k cizí škodě finančně obohatit.
Na základě výše uvedených skutečností dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 5 T 74/2004, ze dne 10. 5. 2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 55 To 350/2007, ze dne 20. 3. 2008 a podle §265l tr. řádu odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta ve svém vyjádření především zdůrazňuje, že základní námitka dovolatelky o nedostatku jejího zavinění nebyla při respektu ke všem rozhodným skutkovým zjištěním uplatněna, a proto ji nelze považovat za způsobilou k výjimečně přípustné revizi skutkového podkladu. Celkový popis jí přisouzených skutkových okolností totiž vypovídá o tom, že při uplatnění své námitky o nedostatku zavinění použila jen její část a teprve na takto upraveném skutkovém základě přijala závěr o vlastní beztrestnosti.
Nicméně v dané souvislosti je třeba akcentovat fakt, že neoddělitelnou součástí popisu obou předmětných skutků je okolnost, že na oba platební příkazy, podložené fiktivními fakturami, obviněná uvedla čísla účtů bankovních ústavů, ke kterým měla buď přímé nebo odvozené dispoziční právo. Dalšími navazujícími zjištěními, která svědčí o přesahu postavení dovolatelky coby obchodního zástupce budoucího úvěrového věřitele obou žadatelů do roviny jejich osobního závazkového vztahu, je zcela zřejmý smysl jejího jednání. Ten totiž spočíval v zajištění návratnosti finančních prostředků, poskytnutým oběma bratrům na nezbytnou akontaci stavebního spoření z dovolatelčiných osobních finančních zdrojů. Za stavu, že perspektiva splacení takto vzniklého závazku od zcela nemajetných klientů (kterým by bez jejího osobního přispění nebyl úvěr vůbec poskytnut), byla zcela nulová, se dovolatelka rozhodla jednat na úkor poškozené úvěrové společnosti, kterou za pomoci fiktivních faktur uvedla omyl o tom, že byly splněny podmínky k jejich proplacení, které současně nechala realizovat, popř. se o to pokusila za pomoci kontaktních bankovních účtů, nenáležejících deklarovaným úvěrovým věřitelům, ale jí osobně, popř. osobě jí blízké. Z tohoto důvodu jsou v daném případě všechna skutková zjištění v naprostém souladu s právním závěrem o jednání obviněné v podvodném záměru tak, jak jí bylo přisouzeno.
Proto dle názoru státní zástupkyně by měl Nejvyšší soud v daném případě rozhodnout tak, že se dovolání obviněné A. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá a současně, aby takto bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., zda je podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále je Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda toto dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které upravuje ust. §265f tr. ř. Podle tohoto ustanovení je nutné, aby dovolání obsahovalo vedle obecných náležitostí podání podle §59 odst. 3 tr. ř. také výroky o tom – proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to s odkazem na konkrétní zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu v němž je napadán a důvodů, které k tomu obviněného vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky dovolatel zároveň vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§265i odst. 3–5 tr. ř.) a rovněž určuje obsah budoucího rozhodnutí i zaměření dalšího postupu ve věci (§265k – §265m tr. ř.). V dovolacím petitu je proto nutné, aby obviněný mj. specifikoval, které rozhodnutí má být zrušeno, popř. v jakém rozsahu, zda má být zrušeno vč. vadného řízení (§265k) a jak má být ve věci dále postupováno (§265l a §265m tr. ř.).
V návaznosti na výše uvedené a po prostudování zkoumaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že dovolatelka podala dovolání prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě, u věcně a místně příslušného soudu, označila za rozhodnutí, proti kterému její dovolání směřuje rozhodnutí soudu I. stupně a rovněž slovně vymezila jako důvod dovolání ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke splnění všech podmínek vymezených ust. §265f tr. ř. považuje Nejvyšší soud dovolání obviněné A. M. za přípustné, v důsledku čehož následně přistoupil k posouzení otázky, zda obviněnou uplatněné námitky lze subsumovat pod citované ustanovení zákona – neboť to je rovněž podmínka pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace skutku a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – ta spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, nicméně je významná v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
V obecné rovině je nutné uvést, že označený dovolací důvod musí být v dovolání uveden nejen formálně, ale je nezbytné jej podepřít rovněž relevantně konkrétními vadami. Tyto vady jsou obviněným spatřovány v rámci právního posouzení skutku, který je vymezen v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je dovolatel oprávněn namítat nesprávná skutková zjištění (která se vztahují např. k jiné právní kvalifikaci). Ale za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a odlišně hodnotí provedené důkazy, a to pouze s ohledem na způsob své obhajoby. Povinností Nejvyššího soudu je vycházet ze skutkového zjištění nalézacího soudu, který může být důkazně doplněný soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Z toho tedy vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Ke zjištění a prověření skutkového stavu věci je určen soud I. stupně. Soud II. stupně je povinen v případě napadeného rozhodnutí soudu nalézacího toto rozhodnutí přezkoumat a pokud je to nutné, tak jej důkazně doplní a zkoriguje prostředky k tomu určenými. Ale těžiště dokazování je jednoznačně v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat pouze soud II. stupně. Tímto je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není (a je vyloučeno aby byl) další – třetí instancí, v rámci které by měl být znovu projednáván skutkový stav věci (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Tímto postupem by se fakticky dostal do role soudů nižších stupňů, která mu nepřísluší, neboť platná právní úprava takový postup jednoznačně vylučuje. Tedy východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé (popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva).
Při posuzování konkrétního případu dle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné, aby dovolatel své písemné podání podal nejen za splnění zákonných podmínek (viz. §265a a násl.), ale rovněž aby dovolání materiálně (nikoliv pouze formálně) odůvodnil konkrétními vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku. Teprve poté, tj. v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze úspěšně vytýkat napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Pouze tato kroková posloupnost je právně relevantní a trestním řádem akceptovatelná. Naopak postup opačný je právně vadný.
V projednávaném případě dovolatelky A. M. Nejvyšší soud konstatuje, že již soud I. stupně kompletně shromáždil a správně zhodnotil všechny dostupné důkazy, a to jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech. Tento fakt potvrdil i soud II. stupně, když při projednávání odvolání obviněné A. M. v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud nalézací provedl všechny podstatné důkazy, které mohly přispět k objasnění věci a dokazování je proto nutné považovat za úplné a dostačující k tomu, aby bylo rozhodnuto o vině a trestu. Návrhy na doplnění dokazování, které obviněná v rámci odvolání navrhovala, krajský soud neshledal opodstatněnými, neboť v souladu s ust. §2 odst. 5 tr. řádu byl skutkový stav projednávané věci provedenými důkazy dostatečně ověřen a žádné pochybnosti ze strany soudu o něm nebyly shledány jako důvodné. Jinými slovy – jak soud nalézací, tak soud odvolací shledal výpověď obviněné jako nevěrohodnou, formulovanou účelově ve snaze vyvinit se z prokázané trestné činnosti.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitku dovolatelky, že soudy obou stupňů přímými důkazy neprokázaly její znalost o tom, že faktury (které přiložila k oběma platebním příkazům) jsou fiktivní, správně odmítl již soud I. stupně. Tento jednoznačný závěr vyplynul z provedeného dokazování. V dané souvislosti je třeba zdůraznit zejména fakt, že ani jedna z předmětných faktur nebyla vystavena stavebními společnostmi I. a U. spol. s. r. o., což obě společnosti nalézacímu soudu písemně potvrdily – ani jeden z předložených písemných dokladů neodpovídá formě a číselné řadě jimi vystavovaných faktur, použitý otisk razítka neodpovídá razítku, které stavební společnosti používaly, podpis fakturanta neodpovídá popisu žádného odpovědného pracovníka, apod. (č. l. 58-59). Dalším klíčovým důkazem je fakt, že na obou fakturách figurují čísla účtů, ke kterým měla obviněná v dané době dispoziční právo, takže obviněná musela tyto faktury vystavit sama, nebo je vystavil někdo jiný, ale na základě pokynu obviněné (č. l. 54, 56-57).
Z ukončeného dokazování vyplynul rovněž neméně důležitý závěr, týkající se tolik akcentované „pomoci dovolatelky“ bratrům T. se získáním úvěru. Je pravdou, že bez pomoci obviněné by oba nemajetní bratři nemohli složit akontaci a tudíž ani čerpat potřebné finance z poskytnutého úvěru. Nicméně tato podpora zcela jistě nebyla v souladu se zájmy W. – s. s., a. s., kterou obviněná zastupovala. Naopak – tímto jednáním uvedla stavební spořitelnu v omyl – co se týče finančních možností klientů ve splácení úvěru. V případě, že by stavební spořitelna byla pravdivě seznámena se skutečnou insolventností obou bratrů, úvěr by zcela jistě neposkytla, čehož si obviněná byla jednoznačně vědoma. A stejně tak – pokud by spořitelna byla pravdivě informována o tom, že obviněnou předložené faktury jsou fiktivní, a že stavební práce ve fakturovaném rozsahu uvedenými firmami vůbec nebyly provedeny, rovněž by zcela jistě finanční prostředky nevyplatila.
Z výše uvedených důkazně prokázaných skutečností jednoznačně vyplynulo, že v obou skutcích obviněné byl prokázán přímý úmysl obviněné [dle ust. §4 písm. a) tr. zák.] finančně se obohatit na úkor zájmů společnosti W. – s. s., a. s., u které byla zaměstnána a jejíž zájmy měla prezentovat, čímž způsobila na cizím majetku škodu nikoli malou, tj. vyšší než 25.000,- Kč (viz. ust. §89 odst. 11 tr. zák.). Tím naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněné, uplatněná v rámci dovolacího důvodu na základě ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla materiálně podána z jiného důvodu, než které trestní řád taxativně vypočítává. Vzhledem k tomu, že jiný dovolací důvod v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná nevznesla, Nejvyšší soud dovolání obviněné A. M. dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz. §265n tr. řádu).
V Brně dne 8. dubna 2009
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman