ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1287.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1287/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněné P. D. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2009, sp. zn. 13 To 123/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 179/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. února 2009, sp. zn. 2 T 179/2008, byla obviněná P. D., roz. P., dříve H., uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spojení s §8 odst. 1 tr. zák. a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněné nahradit poškozeným – organizaci C. p. v. a J. B. vzniklou škodu.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch
1) dne 1. 11. 2006 v N., ul. 28. října čp. 2023/25, převzala od Mgr. M. K., pracovnice občanského S. C. p. v.,, se sídlem J., okr. N., finanční hotovost ve výši 15.704,50 Kč určenou na nákup barev a hedvábí pro potřebu A. s., organizované S.m C. p. v., žádné barvy ani hedvábí však nenakoupila a svěřené finanční prostředky si ponechala pro svou potřebu, čímž způsobila občanskému S. C. p. v. škodu ve výši 15.704,50 Kč,
2) dne 19. 3. 2007 až 23. 3. 2007 v N. v ulici 28. října 2023/25, nejprve jako údajná zástupkyně F. p. – N. V., a poté jako fyzická osoba P. H. uzavřela s podnikatelem J. B., se sídlem P., ul T., smlouvu o dílo na výrobu světelných dekorací pro oslavu Velikonoc, v hodnotě 828.026,- Kč, údajně určených jako dar pro nadaci V., ačkoli věděla, že nebude moci dostát platebním podmínkám a světelné dekorace speciálně vyrobené pouze pro účely výše uvedené akce ve skutečnosti neodebere, a poté skutečně zboží neodebrala a nezaplatila, čímž způsobila J. B. škodu v částce 143.920,- Kč.
O odvolání obviněné P. D. rozhodl Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 12. května 2009, sp. zn. 13 To 123/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla obviněná uznána vinnou pokusem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spojení s §8 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému J. B., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §226 písm. b) tr. ř. soud zprostil obviněnou obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 1 ZT 78/2008, pro skutek popsaný výše pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, neboť podle názoru soudu v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná P. D. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku ve vztahu k odsuzující části napadených rozhodnutí namítla, že v posuzované věci trestní řízení trpí procesními vadami. Orgány činné v trestním řízení bez řádného odůvodnění neprovedly obhajobou navržené důkazy (např. výslech T. H. a rodičů obviněné, účetnictví S. C. p. v. nebo znalecký posudek z oboru psychiatrie k osobě obviněné), čímž porušily právo obviněné na obhajobu a zásadu presumpce neviny. V řízení před soudem pak byla porušena také ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., §164 odst. 3 tr. ř. a §125 tr. ř. a tím, že byla obviněná uznána vinnou i zásada in dubio pro reo. Soudy se dále nijak nevypořádaly s tvrzením obviněné, že dne 16. 2. 2006 ze svých finančních prostředků uhradila za S. C. p. v. (dále též jen „S.“) nákup zboží – hedvábí, barev a deštníků, v celkové hodnotě 15 609,- Kč. Podle důkazů, které byly založeny do spisu (na č. l. 279 a 284) byly právě tyto deštníky prodávány na charitativních akcích. Závěr soudů, že to byla obviněná, kdo do účetnictví založil fakturu, která poté nebyla uhrazena, a kdo měl jako jediná osoba zájem, aby do spisu byla založena falešná faktura od společnosti B., pak odporuje provedenému dokazování. Obviněná neměla k vyhotovení falešné faktury žádný motiv, neboť sama měla vůči S. pohledávku ve stejné výši, o jejímž započtení jednala s Mgr. M. K. Rovněž nepodložené jsou závěry o tom, že obviněná svou pohledávku vůči S. nevymáhala dříve než jí byly svěřeny předmětné finanční prostředky. Postoj svědkyně K. vůči obviněné byl formován právě opakovaným upomínáním pohledávky, kterou měla obviněná za S. a dále též nesouhlasným stanoviskem obviněné k vedení tzv. černých fondů S. (jejichž existenci doznala sama svědkyně K. při hlavním líčení), z nichž se ze S. neoprávněně odváděly finanční prostředky. Výpověď svědkyně K. je celkově nevěrohodná a jejím jediným cílem bylo obviněnou před soudem poškodit. Ani výpověď svědkyně J. F. pak podle názoru dovolatelky nelze považovat za věrohodnou, neboť se jedná o přímou podřízenou svědkyně K. Odvolací soud pak nesprávně zhodnotil i výši ukládaného trestu, když obviněné, nepřihlížeje k okolnostem případu (obviněná nebyla nikdy trestně stíhána a celý život se věnovala výchově dětí a pedagogické činnosti), uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přestože sám v odůvodnění rozsudku konstatoval, že v případě obviněné lze předpokládat, že již pouhá pohrůžka trestem bude mít na její počínání korektivní účinky. Pokud obviněná způsobila S. škodu, tato měla být vymáhána v občanskoprávním řízení, nikoli v řízení trestním. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že její dovolací námitky nijak nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů ani neúplnost dokazování. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva a nikoli z hlediska procesních předpisů. Obviněná však v dovolání dovolacímu soudu předkládá vlastní od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje a domáhá se odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě přitom není dán extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění a právního posouzení věci a dovolatelka tento nesoulad v dovolání ani nenamítá. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelkou namítané vady nelze podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatelka formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, její dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněné. Dovolatelka soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy neodůvodněně neakceptovaly její návrhy na doplnění dokazování a provedené důkazy nesprávně hodnotily) a předkládá vlastní od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje (rovněž námitku, že způsobená škoda měla být na obviněné vymáhána v občanskoprávním, nikoliv trestním řízení, dovolatelka staví na odlišném způsobu hodnocení provedených důkazů, a to především svědecké výpovědi Mgr. M. K.). V další části svého dovolání pak dovolatelka namítá porušení procesních pravidel (např. §125 tr. ř., §164 odst. 3 tr. ř.). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely zejména ze svědeckých výpovědí Mgr. M. K., J. F. a M. H., o jejichž věrohodnosti nevznikla v průběhu řízení žádná pochybnost (srov. str. 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a dále též z listinných důkazů /pokladního dokladu ze dne 1. listopadu 2006 o předání částky 15 704,50 Kč obviněné P. D. na uhrazení nákupu hedvábí a barev – č. l. 63, faktury č. … ze dne 22. listopadu 2006 na částku 9 279,50 Kč vystavené Z. V. k úhradě zboží (hedvábných šátků) – č. l. 64, „pokladního dokladu“ reklamní agentury B. – č. l. 65, uznání dluhu vůči J. F. ze dne 27. března 2007 – č. l. 58, a kopie poštovní poukázky ze dne 15. března 2007 osvědčující úhradu faktury č. 260100349 Z. V. – č. l. 59), a na základě těchto skutkových zjištění pak dospěly k závěru, že obviněná svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnila skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., když si v rozporu s účelem pro který ji byla svěřena (nákup barev a hedvábí pro akci pořádanou S.m C. p. v.), přisvojila finanční částku ve výši 15 704,50 Kč. Pokud jde o námitku dovolatelky, že vůči S. měla v rozhodné době pohledávku ve výši 15 609,- Kč, o jejímž započtení jednala, soudy na základě provedeného dokazování žádné takové zjištění neučinily. I v tomto případě tedy dovolatelka staví svou argumentaci na jiné verzi skutkového děje, než ke které dospěly soudy po provedeném dokazování. Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzované věci se tedy (a obviněná to ostatně v dovolání ani netvrdí) nejedná ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Pokud obviněná v dovolání zpochybnila rovněž výši jí uloženého trestu, nezbývá než připomenout, že již v rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Pokud tedy obviněná odvolacímu soudu vytýká, že při ukládání trestu dostatečně nezohlednil její dosavadní beztrestnou minulost (obviněná se celý život věnovala pedagogické činnosti a výchově dětí) a v důsledku toho jí pak uložil nepřiměřeně přísný trest, tak její námitky nelze podřadit pod jí uplatněný, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík