ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1554.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1554/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2009 dovolání podané obviněným K. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 333/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 46/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 2 T 46/2008, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle §250 odst. 3 za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Brno-venkov se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
dne 26. 11. 2004 v úmyslu opatřit si neoprávněně majetkový prospěch, uzavřel v T., okr. B.-v., jako nabyvatel na straně jedné, s L. B., a V. B. oba bytem T., jako převodci na straně druhé, kupní smlouvu o prodeji a koupi nemovitostí, a to rozestavěné jiné stavby na parcele č. 2221, pozemku parcelní č. 2221, vedeného jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 457 m2, pozemku parcelní č. 2032/12, vedeného jako orná půda o výměře 393 m2, a pozemku parcelní č. 2033/4, vedeného jako zahrada o výměře 436 m2, zapsaných na listě vlastnictví, vedeném pro katastrální území a obec T. Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno- venkov, v níž se zavázal uhradit kupní cenu ve výši 4.200.000,- Kč nejpozději do 31. 3. 2005, přičemž při sjednávání smlouvy zamlčel svoji špatnou finanční situaci, existující dluhy a probíhající exekuční řízení, pro které nebude schopen uhradit sjednanou kupní cenu, a poté, aby získal uvedené nemovitosti do vlastnictví, uhradil z kupní ceny pouze částku 1.110.000,- Kč, kterou získal z půjčky od P. V., a způsobil tak L. a V. B. škodu ve výši 3.090.000,- Kč,
dne 21. 12. 2004 v úmyslu opatřit si neoprávněně majetkový prospěch, uzavřel v B., jako dlužník na straně jedné, s P. V., jako věřitelem na straně druhé, smlouvu o půjčce, na základě níž získal účelovou finanční půjčku ve výši 1.615.636,- Kč, kterou se zavázal použít na doplacení části kupní ceny z kupní smlouvy ze dne 26. 11. 2004, uzavřené s L. a V. B., a kterou byl povinen splatit nejpozději do 30. 4. 2005, přičemž při sjednávání této smlouvy předložil doklad, z něhož vyplývalo, že již z kupní ceny nemovitostí uhradil částku ve výši 2.584.364,- Kč, ačkoliv ji ve skutečnosti neuhradil ani částečně, a dále zamlčel svoji špatnou finanční situaci, existující dluhy a probíhající exekuční řízení, pro které nebude schopen půjčku ve sjednané lhůtě vrátit, přičemž následně použil část půjčených finančních prostředků v rozporu s určeným účelem, poskytnutou půjčku do současné doby neuhradil ani částečně a způsobil tak P. V. škodu ve výši 1.615.636,- Kč,
dne 7. 3. 2005 v úmyslu opatřit si neoprávněně majetkový prospěch, uzavřel v B., jako dlužník na straně jedné, se společností P. V. s. a i. č. s. r. o., zastoupenou jednatelem P. V., jako věřitelem na straně druhé, smlouvu o půjčce, na základě níž získal finanční půjčku ve výši 250.000,- Kč, kterou se zavázal uhradit nejpozději do 31. 3. 2005, přičemž při sjednávání smlouvy zamlčel svoji špatnou finanční situaci, existující dluhy a probíhající exekuční řízení, pro které nebude schopen půjčku ve sjednaném termínu splatit, a půjčené finanční prostředky do současné doby nevrátil ani částečně a způsobil tak společnosti P. V. s. a i. č. s. r. o. škodu ve výši 250.000,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 1999, sp. zn. 6 T 232/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 1999, sp. zn. 3 To 155/99, odsouzen mimo jiné i pro spáchání dvojnásobného trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 26. 3. 2003.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 3 To 333/2008, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo mimo jiné doručeno obhájci obviněného dne 17. 9. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství Brno-venkov dne 12. 9. 2008. Obviněný je stíhán jako uprchlý.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. I. N. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Brno-venkov dne 16. 10. 2008.
Obviněný napadl výrokovou část citovaného usnesení. Jako dovolací důvod odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že odvolací soud zamítl jím podané odvolání jako nedůvodné, ačkoli v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Podle obviněného sice soud prvního stupně po podání obžaloby rozhodl usnesením ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 2 T 46/2008, podle §305 tr. ř. o tom, že bude konáno řízení proti uprchlému, z odůvodnění tohoto usnesení je však patrné, že soud prakticky existenci podmínek předepsaných zákonem pro konání takového řízení nepřezkoumal, pouze se ve stručnosti odvolává na okolnosti, pro které bylo o konání řízení proti uprchlému rozhodnuto na počátku přípravného řízení. Obviněný poukázal v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1325/2007, a usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 Tdo 479/2004, podle kterých rozhodování podle §305 tr. ř. má svůj aspekt nejen formální, ale i materiální, který spočívá v náležitém odůvodnění takového rozhodnutí. Z obsahu trestního spisu se podle obviněného nepodává, že by soud zkoumal, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají i po podání obžaloby. Takový přezkum nelze nahradit odkazem na dříve policejním orgánem opatřené informace. Obviněný pak dále vytýká odvolacímu soudu, že výše uvedené skutečnosti nepodrobil přezkumu, ačkoli šlo o závažnou vadu řízení. Odvolací soud přitom ve svém usnesení skutečnost konání řízení proti uprchlému ani nedeklaruje, i když tato podléhá přezkumné povinnosti.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že v daném případě soud prvního stupně nepochybně postupoval správně podle §305 tr. ř., když rozhodl zvláštním usnesením o konání řízení proti uprchlému. Obviněný však nevznáší žádné konkrétní námitky, kterými by zpochybňoval existenci zákonných podmínek konání řízení proti uprchlému, ale fakticky pouze zpochybňuje kvalitu odůvodnění usnesení nalézacího soudu ze dne 14. 4. 2008. Státní zástupce proto považuje za sporné, zda vůbec takto formulované námitky lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Z odůvodnění citovaného usnesení přitom vyplývají základní skutečnosti svědčící pro závěr, že obviněný se ve smyslu §302 tr. ř. vyhýbá trestnímu stíhání. Obviněný přitom nenamítá, že by od podání obžaloby došlo k jakékoli změně podmínek pro konání řízení proti uprchlému. V záhlaví jeho podání je mimo jiné uvedeno, že obviněný je „hlášen v B., H., t. č. neznámého pobytu“.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství proto uzavřel, že námitky obviněného, pokud je vůbec lze pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podřadit, hodnotí jako zjevně nedůvodné. V důsledku toho pak nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jelikož je zjevně neopodstatněné, a aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako důvod dovolání nejprve ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Naplnění citovaného dovolacího důvodu obviněný spatřuje v porušení ustanovení §302 a násl. tr. ř. o řízení proti uprchlému, mělo přitom spočívat v nedostatečném přezkoumání důvodů pro takové řízení ze strany soudu prvního stupně a potažmo i soudu odvolacího. K tomu je třeba říci, že Nejvyšší soud nedostatky vytýkané obviněným v usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 4. 2008 neshledal. Toto rozhodnutí obsahuje sice krátké, ale věcné odůvodnění, soud zde odkazuje na konkrétní důvody, na základě kterých shledal, že se podmínky pro konání řízení proti uprchlému nezměnily. Oproti tomu obviněným citovaná usnesení Nejvyššího soudu se týkají případů, kdy rozhodnutí podle §305 tr. ř. nebylo soudem po podání obžaloby vůbec vydáno. Je třeba dát za pravdu státnímu zástupci, který říká, že obviněný fakticky nevznesl žádnou námitku zpochybňující správnost citovaného usnesení soudu. Obviněný tak de facto napadá jeho odůvodnění, podobně jako vytýká napadenému usnesení odvolacího soudu absenci zmínky o tom, že bylo konáno řízení proti uprchlému. Obviněný netvrdí, že se neskrýval, a i v současné době je zřejmě (podle svého podání) neznámého pobytu.
Vzhledem k tomu, že usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 4. 2008 má Nejvyšší soud za správné, nelze než uzavřít, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.
Obviněný ve svém dovolání dále označuje jako důvod dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Za situace, kdy námitky obviněného shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými, je třeba považovat dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné i z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch