ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1597.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1597/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2009 dovolání podané obviněným M. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 10 To 285/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 10/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 3 T 10/2008, byl M. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 17.000,- Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 10 To 285/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., za který jej podle §53 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. odsoudil k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.
Podle skutkových zjištění, jak je citoval Krajský soud v Praze, se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 4. 7. 2007 kolem 15.15 hodin na ulici C. B. v K. jako řidič autobusu MHD tov. zn. R. C. , majitele ČSAD K., nedbal o bezpečnost cestujících a před křižovatkou s ulicemi J. K. a J. Č. prudce zabrzdil na červený signál na semaforu, v důsledku čehož F. T. , který v autobusu stál a držel se levou rukou madla, neudržel rovnováhu a upadl na podlahu, přičemž utrpěl tříštivou zlomeninu horního konce pravé pažní kosti s posunem úlomků, která ho nejméně na dobu dvou měsíců podstatně omezila v běžném způsobu života.
Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručeno mimo jiné obviněnému M. D. dne 27. 8. 2008, jeho obhájci rovněž dne 27. 8. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně dne 20. 8. 2008.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. V. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Kladně dne 17. 10. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se odvolací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a rozpory mezi jednotlivými a zásadními důkazy. Konkrétně pak obviněný tvrdí, že nebylo spolehlivě prokázáno, že neřídil autobus s dostatečnou opatrností a ohleduplností a nečekané prudké sešlápnutí brzdy vedlo k pádu poškozeného F. T. Podle obviněného sám odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že ze znaleckého posudku, který v trestné činnosti tohoto druhu hraje zásadní roli, nelze zjistit, jak účinně autobus brzdil, jaké bylo jeho zpomalení. Nelze proto učinit jednoznačný závěr o příčině pádu poškozeného ani nelze tuto pochybnost přičítat k tíži obviněného.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlila podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a konstatovala, že obviněný neuvedl žádnou námitku, která by měla hmotně právní obsah, pouze zpochybnil kvalitu a míru ve věci provedených důkazů a způsob jejich hodnocení. Zdůraznila, že je zcela nesprávný závěr obviněného o tom, že znalecký posudek z oboru dopravy by měl být v trestné činnosti tohoto druhu zásadním důkazem. Pro prokázání kterékoli skutečnosti totiž není stanovena určitá míra důkazů, ani neplatí, že by konkrétní skutečnost musela být prokázána pouze určitým důkazem. To by odporovalo zásadě volného hodnocení důkazů, jejíž volnost je korigována požadavkem logičnosti, aby rozhodnutí soudu nevykazovalo znaky libovůle. V posuzovaném případě se o takovou situaci zcela zjevně nejedná. Způsob jízdy a brzdění je jednoznačně zřejmý z výpovědí svědků, které nebyly mimo obhajoby obviněného nijak zpochybněny.
Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení jeho jednání však neuvádí. Oproti tomu namítá nesprávnost skutkových zjištění, konkrétně podle něj nebylo prokázáno, že by brzděním způsobil pád poškozeného. Zde je třeba odkázat na to, co uvedla státní zástupkyně. Nadto pak Nejvyšší soud podotýká, že obviněný navíc ani nemá pravdu, když říká, že odvolací soud sám v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že ze znaleckého posudku, který v trestné činnosti tohoto druhu hraje zásadní roli, nelze zjistit, jak účinně autobus brzdil, jaké bylo jeho zpomalení. Odvolací soud naopak konstatoval, že předmětný znalecký posudek byl ve věci důkazem nadbytečným, neboť ostatní důkazy průběh skutkového děje spolehlivě prokázaly. Navíc znalec se vzhledem k nedostatečným podkladům vyjadřoval pouze v obecné rovině. Žádná pochybnost ohledně skutkových zjištění v případě obviněného zjevně nevyvstala.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. D. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch