ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.1655.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1655/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 23. února 2009 dovolání P. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 9 To 54/2008 ze dne 25. 3. 2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 1 T 6/2007 ze dne 5. 12. 2007 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech, sp. zn. 1 T 6/2007 ze dne 5. 12. 2007 byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody dle ustanovení §238 odst. 1, 2 tr. zák., v důsledku čehož byl podle §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvacetjedna) měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl rovněž obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks plochého šroubováku s černou rukojetí, délky 295 mm, 60 mm od šroubovací plošky, mírně ohnutý, a dále 1 ks plochého šroubováku bez rukojeti, v délce 250 mm. Dále bylo obviněnému dle §57a odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu pobytu na území okresu Rokycany na dobu 2 a ½ (dva a půl) roku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. 2 T 65/2006, stejně jako všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný P. K. dopustil výše uvedené trestné činnosti tím, že dne 12. 7. 2006 kolem 17,00 hod. v R., v podnapilém stavu a za použití dvou výše popsaných šroubováků se pokusil vypáčením uzavřených vchodových dveří u vchodu vloupat do bytového domu uživatelů a vlastníků F. B., H. B., J. D., H. G., L. A., Ing. R. M., M. M., J. S., J. S., J. S. a J. S.,
dále se vypáčením uzavřených vchodových dveří u vchodu pokusil vloupat do bytového domu do bytovky vlastníků a uživatelů Ing. I. B., P. D., P. F., A. F., P. H., E. H., V. H., M. J., J. J., V. J., R. K., M. K., J. K., A. K., K. L., M. L., L. M., I. S., D. S., a. s. Š., Z. Š., JUDr. K. V., P. V. a R. Z.,
a dále se pokusil vypáčením uzavřených vchodových dveří u vchodu vloupat do bytového domu vlastníků a uživatelů Z. C., B. C., Ing. P. Č., I. Č., H. K., K. M., Ing. M. R., Mgr. P. R., a. s. Š. a T. U., což se mu však nepodařilo, neboť při tomto byl přistižen R. S. a následně Policií ČR, přičemž poničením vstupních dvoukřídlových dveří u bytovky způsobil škodu v částce nejméně 600,- Kč, poničením vstupních dvoukřídlových dveří u bytovky způsobil škodu v částce nejméně 600,- Kč, poničením vstupních dvoukřídlých dveří u bytovky způsobil škodu v částce nejméně 200,- Kč a poničením vstupních dvoukřídlových dveří u bytového domu způsobil škodu v částce nejméně 600,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech podal obviněný P. K. i Okresní státní zástupce v Rokycanech v zákonné lhůtě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni dne 25. 3. 2008, sp. zn. 9 To 54/2008 tak, že předmětné odvolání obžalovaného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný P. K. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, neboť má za to, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně je založeno na nesprávném právním posouzení věci a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.
V odůvodnění dovolání uvádí obviněný, že soudy I. i II. stupně dovodily, že obviněný se dopustil pokusu pokračujícího trestného činu porušování domovní svobody dle §8 odst. 1 tr. zák. k §238 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný má však za to, že zjištěný skutkový stav věci neodůvodňuje závěr o tom, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro pokus trestného činu. Dovolatel z trestního zákona cituje, že pokusem trestného činu je úmyslné jednání obviněného, kterým bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, nicméně z určitého důvodu k dokonání trestného činu nedojde. Následně uvádí, že z důkazů provedených v řízení u soudů nižších instancí bylo pouze prokázáno, že obviněný se v rozhodný den a čas pohyboval v blízkosti místa činu, byl zde i zadržen policejní hlídkou, nicméně jedná se pouze a jen o důkazy nepřímé. V řízení však nebyl proveden jediný přímý důkaz, kterým by bylo prokázáno, že obviněný se pokoušel překonat překážku – domovní dveře do bytového domu, a tím se dopustit pokusu trestného činu porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Vyslechnutí svědci pouze uvedli, že viděli jakéhosi muže pohybovat se na místě samém, při předmětném jednání ho však neviděli ani nepřistihli, stejně jako hlídka Policie ČR, která obviněného zadržela. I skutečnost, že obviněný měl u sebe v době zadržení šroubováky a že dveře ve výše uvedených bytových domech vykazovaly poškození, jsou rovněž pouhé nepřímé důkazy, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že by těmito nástroji bylo poškození dveří způsobeno. Rovněž v předchozím řízení nebyl vůbec prokázán úmysl obviněného trestný čin porušování domovní svobody spáchat, či se o něj pokusit.
Obviněnému je také kladeno za vinu, že se pokusil vypáčením uzavřených vchodových dveří u vchodu vloupat do bytového domu a vypáčením uzavřených vchodových dveří u vchodu vloupat do bytovky. V předchozím řízení však dle názoru dovolatele nebyl proveden prokazující důkaz, že přes vchodové dveře do domu je skutečně možné se dostat i do budovy čp. … Stejně tak obviněný nesouhlasí ani s postupem soudů I. stupně a II. stupně, které dle jeho tvrzení v řízení neprovedly všechny jím navržené důkazy na podporu jeho obhajoby. Které důkazy soudy neprovedly však neuvádí. V této souvislosti však zdůrazňuje to, že soudy při svém rozhodování nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř., když v řízení provedené důkazy jsou důkazy pouze nepřímé. Dovolatel poukazuje na to, že aby byl odsouzen na základě nepřímých důkazů, musí tyto tvořit souvislý celek, který nepřipouští jiný závěr než ten, že se skutek popsaný ve výrokové části rozsudku skutečně stal a že se jej dopustil. Nepřímé důkazy, které však soudy měly k dispozici, tento souvislý celek netvoří. Obviněný rovněž nesouhlasí ani s uloženým nepodmíněným trestem odnětí svobody, který se mu jeví jako nepřiměřeně přísný. Rovněž má za to, že nebyly splněny ani zákonné podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu v okrese Rokycany a pro uložení trestu propadnutí věci.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud svým rozhodnutím zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 9 To 54/2008, a věc vrátil Okresnímu soudu v Rokycanech k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten zdůrazňuje, že dle jeho názoru podání obviněného P. K. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., neboť v rozporu s požadavky kladenými na obsahové náležitosti dovolání, toto podání neobsahuje výslovný odkaz na některé z konkrétních ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Dále státní zástupce pokračuje, že za dané situace měla předsedkyně senátu soudu I. stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř. obviněného, resp. jeho obhájkyni vyzvat k odstranění vad předmětného dovolání, a to ve lhůtě dvou týdnů, s upozorněním, že v opačném případě bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nicméně z poznatků, které státní zástupce má k dispozici nevyplývá, že by samosoudkyně, která v dané věci rozhodovala v I. stupni, postupovala dle §265h odst. 1 tr. ř. V této souvislosti státní zástupce akcentuje propadný charakter obou lhůt – dvoutýdenní podle §265e odst. 1 tr. ř. i dvouměsíční podle §265h odst. 1 tr. ř. To znamená, že v případě, že obviněný na výzvu předsedkyně senátu soudu I. stupně ve stanovené lhůtě adekvátně nezareagoval, nebo reagoval až po uplynutí této lhůty a zároveň marně uplynula i dvouměsíční lhůta k podání dovolání, navrhuje státní zástupce, aby Nejvyšší soud ČR předmětné dovolání odmítl dle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Pro případ, že by z použité dovolací formulace pro Nejvyšší soud ČR vyplynulo, že obviněný (alespoň formálně) podává dovolání s odkazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak státní zástupce upozorňuje na to, že obviněný vznáší pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího i odvolacího. Nicméně námitky, které prioritně směřují do způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily důkazy shromážděné v této trestní věci a jsou v podstatě polemikou s tím, jak dotčené soudy hodnotily předmětné důkazy, jsou jednoznačně neoprávněné. Neboli – obviněný P. K. se ve svém podání výlučně soustředil na zpochybnění hodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., nicméně tuto formu uplatněných námitek nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani žádného dalšího z dovolacích důvodů §265b tr. ř.) akceptovat.
Proto v případě, že Nejvyšší soud shledá, že dovolání obviněného K. obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, potom by následně měl dospět k závěru, že toto dovolání je nutné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., zda je podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále je Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda toto dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které upravuje ustanovení §265f tr. ř. Podle tohoto ustanovení je nutné, aby dovolání obsahovalo vedle obecných náležitostí podání podle §59 odst. 3 tr. ř. také tvrzení – proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to s odkazem na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Právě v označení napadeného výroku, rozsahu v němž je napadán a důvodů, které k tomu obviněného vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky dovolatel zároveň vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§265i odst. 3 – 5 tr. ř.) a rovněž určuje obsah budoucího rozhodnutí i zaměření dalšího postupu ve věci (§265k – §265m tr. ř.). V dovolacím petitu je proto nutné, aby obviněný mj. specifikoval, které rozhodnutí má být zrušeno, popř. v jakém rozsahu, zda má být zrušeno vč. vadného řízení (§265k) a jak má být ve věci dále postupováno (§265l a §265m tr. ř.).
V návaznosti na výše uvedené a po prostudování tohoto dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání v zákonné lhůtě, u věcně a místně příslušného soudu, označil za rozhodnutí, proti kterému jeho dovolání směřuje rozhodnutí soudu II. stupně a rovněž slovně vymezil důvod dovolání, nicméně necitoval konkrétní zákonné ustanovení dovolacího důvodu [v daném případě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
Jednou z nezbytných obsahových náležitostí dovolání ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. je i přesná konkretizace zákonného dovolacího důvodu, kterou je nutné odkázat na konkrétní zákonné ustanovení. Tedy nestačí, že v dovolání jsou uvedeny obsahově námitky či výhrady, které dovolatel uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, ale zákonný dovolací důvod musí být výslovně uveden i (zcela konkrétním) odkazem na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., popř. §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá. Bez této náležitosti není dovolání způsobilé být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 541/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod číslem T 605, svazek 25, s. 368).
Pro případ, že dovolání nesplňuje tuto či jinou náležitost obsahu dovolání dle §265f odst. 1, vymezuje trestní řád v §265h odst. 1 obligatorní zákonný postup. Dle tohoto ustanovení předseda senátu (či samosoudce) soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni, vyzve dovolatele, aby předmětné vady odstranil ve dvoutýdenní lhůtě, kterou mu zároveň stanoví a současně jej upozorní, že v případě nesplnění této povinnosti bude jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že předseda senátu či samosoudce soudu I. stupně je povinen podané dovolání přezkoumat především z hlediska obsahových náležitostí, uvedených v §265f odst. 1, popř. §265f odst. 2 tr. ř. a v případě nesplnění kterékoli obsahové náležitosti dovolání písemně vyzve dovolatele, resp. jeho advokáta, k odstranění vad podaného dovolání, za současného stanovení dvoutýdenní lhůty k odstranění těchto vad. Jelikož je tato procesní lhůta svých charakterem propadná, nemůže dovolatel po jejím marném uplynutí účinně odstranit předmětné obsahové vady. A pokud tak učiní, nemá jeho pozdní aktivita již žádné účinky, obsah původně podaného dovolání tím není nijak dotčen a Nejvyšší soud rozhodne o dovolání v té podobě, v jakém byl podán.
V daném případě ze spisového materiálu vyplývá, že samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech po doručení dovolání odsouzeného P. K. dle ustanovení §265h tr. ř. nepostupovala, neboť evidentně právní zástupkyni dovolatele písemně nevyzvala k odstranění výše předmětné vady. Ta se o tomto nedostatku dozvěděla až z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Jelikož však nebyla soudem I. stupně ve dvoutýdenní zákonné lhůtě kontaktována za účelem odstranění tohoto nedostatku, vyvodila z toho, že soud I. stupně považoval dovolání obviněného K. za úplné ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. K tomu ve svém vyjádření z 3. 12. 2008 ještě vyslovila svůj názor, že „dovolatel v dovolání učinil jednoznačný odkaz na dovolací důvod, kterého se podaným dovoláním domáhá, přičemž pojem „zákonné ustanovení“ neznamená odkaz na paragraf, ale znamená citaci a uvedení tohoto konkrétního zákonného ustanovení“. To je však názor subjektivní a nekorespondující s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího, ani judikaturou Ústavního soudu ČR.
I když v dané souvislosti vypadá požadavek odkazu na konkrétní zákonné ustanovení jako přehnaně formalistický, přesto Nejvyšší soud trvá na tom, že má své opodstatnění. V případě, že by dovolatel ve svém podání uvedl více než jeden důvod dovolání a tyto by neoznačil citací zákonného ustanovení, ale vypsal je slovně a případně ne v plném znění, mohla by se snížit právní jistota dovolacího soudu o tom, na které důvody dovolání podatel ve svém dovolání vlastně odkazuje, což je nepřípustné. Naopak – v případě bezpodmínečného trvání Nejvyššího soudu na citaci dotčeného zákonného ustanovení bude jakákoliv pochybnost o důvodech dovolání vyloučena.
Při posuzování přípustnosti dovolání obviněného K. Nejvyšší soud přihlédnul rovněž k tomu, že:
– advokátka obviněného dovolání podala u věcně a místně příslušného soudu dne 15. 9. 2008 (faxem již dne 12. 9. 2008), což bylo v dostatečném předstihu před vypršením dvouměsíční lhůty k podání mimořádného opravného prostředku,
– v dovolání předmětný důvod doslovně ocitovala,
– samosoudkyně Okresního soudu v Rokycanech nepostupovala dle §265h odst. 1 tr. ř. a nevyzvala obhájkyni obviněného K. k odstranění předmětného formálního nedostatku ve lhůtě dvou týdnů s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., čímž dala najevo, že dle jejího náhledu je podané dovolání kompletní a právně bezvadné.
Nejvyšší soud přihlédl i k tomu, že advokátka po doručení vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství poslala Okresnímu soudu v Rokycanech, byť až po marném uplynutí dvouměsíční lhůty, své vyjádření ze dne 3. 12. 2008, ve kterém výše uvedený formální nedostatek napravila a dále ještě o měsíc později podala k tomuto soudu „doplnění podaného dovolání“ ze dne 2. 1. 2009. V důsledku toho má Nejvyšší soud za to, že v případě, že by právní zástupkyně obviněného K. byla samosoudkyní soudu I. stupně vyzvána k odstranění předmětné vady, zcela jistě by tento nedostatek ve lhůtě dvou týdnů odstranila. Na tom, že se tak nestalo, má významný podíl nedůslednost samosoudkyně okresního soudu, která v popsané situaci nepostupovala, jak jí předepisoval §265h tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem tedy Nejvyšší soud považuje, i přes výše uvedenou výhradu, dovolání obviněného P. K. za přípustné, v důsledku čehož následně přistoupil k posouzení otázky, zda obviněným uplatněné námitky lze subsumovat pod citované ustanovení zákona – neboť to je podmínka pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace skutku a dále vadu jiného hmotně právního posouzení – ta spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale je významná v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
V obecné rovině je nutné uvést, že označený dovolací důvod musí být v dovolání uveden nejen formálně, ale rovněž je nezbytné jej podepřít relevantně konkrétními vadami. Tyto vady jsou obviněným spatřovány v rámci právního posouzení skutku, který je vymezen v napadeném rozhodnutí a teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je dovolatel oprávněn namítat nesprávná skutková zjištění (která se vztahují např. k jiné právní kvalifikaci). Ale za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a odlišně hodnotí provedené důkazy, a to pouze s ohledem na způsob své obhajoby. Povinností Nejvyššího soudu je vycházet ze skutkového zjištění nalézacího soudu, který může být modifikován soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Tedy platí, že Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Soud I. stupně je určen ke zjištění a prověření skutkového stavu věci, soud II. stupně je povinen napadené rozhodnutí soudu nalézacího přezkoumat a pokud je to nutné, tak jej důkazně doplní a zkoriguje prostředky tomu určenými. Těžiště dokazování je tedy jednoznačně v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat pouze soud II. stupně. Tímto je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není (a je vyloučeno aby byl) další – třetí instancí, v rámci které by měl být znovu projednáván skutkový stav věci (viz. usnesení Ústavnímu soudu ze dne 14. května 2003, sp. zn. IV. ÚS 76/03). Tímto postupem by se fakticky dostal do role soudů nižších stupňů, která mu nepřísluší – platná právní úprava takový postup jednoznačně vylučuje. Tedy východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé (popř. i další soudem zjištěné relevantní okolnosti z hlediska norem hmotného práva).
Při posuzování konkrétního případu dle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné, aby dovolatel své písemné podání podal nejen za splnění zákonných podmínek (viz §265a a násl.), ale rovněž aby dovolání materiálně (nikoliv pouze formálně) odůvodnil konkrétními vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku. Teprve poté, tj. v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze úspěšně vytýkat napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Pouze tato kroková posloupnost je právně relevantní a trestním řádem akceptovatelná. Naopak postup opačný je právně vadný.
Nicméně z předložených materiálů vyplynul fakt, že obviněný P. K. nepostupoval tak, jak trestní řád předpokládá. Ve svém dovolání z 12. 9. 2008 i z doplnění podaného dovolání z 2. 1. 2009 nejprve uvádí své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího i odvolacího a teprve poté – na základě těchto subjektivních tvrzení – vyvozuje závěr, že mu čin, pro který byl uznán vinným nebyl prokázán, v důsledku čehož prosazuje vlastní nevinu. Lze tedy shrnout, že v daném případě postupoval opačně, v důsledku čehož ve skutečnosti důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvádí pouze formálně, ale věcně jej nenaplňuje. Ve svém podání obviněný Nejvyššímu soudu pouze předkládá pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudů I. a II. stupně – ale ustanovení §265b odst. 1 vzhledem k taxativně vypočteným důvodům dovolání již vylučuje, aby dovolatel v tomto stádiu řízení tento způsob obhajoby úspěšně prosadil.
Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný se v předmětném podání znovu pokouší prosadit svou výpověď a potažmo svůj jednoznačný závěr o vlastní nevině, tedy o svém vyvinění se ze skutků, pro které byl uznán vinným soudy I. i II. stupně. Především je však nutné zdůraznit fakt, že dovolatel ve svém podání Nejvyššímu soudu předkládá námitky, které podle dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat nelze, a to ani na základě tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Obviněný tedy neuplatil výhradu, kterou by bylo možné považovat podle v současnosti platného trestního řádu za akceptovatelnou.
Nad rámec výše uvedeného pro úplnost, Nejvyšší soud k dovolání obviněného, pokud namítá soudem zjištěný skutkový stav po prostudování spisového materiálu konstatuje, že již soud I. stupně kompletně shromáždil a správně a logicky zhodnotil všechny dostupné důkazy, a to jak samostatně, tak ve vzájemných souvislostech. Jejich rozbor a z něho plynoucí závěry obsahuje odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 5) a Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožnil a odkazuje na ně. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynul fakt, že výpověď obviněného byla zjevně účelová, ve snaze zcela se vyvinit z projednávané trestné činnosti. Tento závěr podtrhuje i fakt, že v přípravném řízení obviněný vypovídal jinak, než v řízení před soudem. Obhajoba obviněného pak v porovnání se všemi shromážděnými důkazy zjevně nemohla obstát, neboť ze všech provedených důkazů vyplynul jednoznačný závěr, že skutek se stal tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Rokycanech a tedy, že skutečně došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody dle §8 odst. 1 tr. zák. k §238 odst. 1, 2 tr. zák. Okresní soud rovněž správně (na rozdíl od obžaloby) nekvalifikoval jednání obviněného jako pokus pokračujícího trestného činu krádeže dle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., neboť nebyl jednoznačně prokázán úmysl obviněného přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní. Také úvahy o druhu a výši trestu, v rámci kterých soud hodnotil osobu pachatele, stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost, jeho poměry a možnosti nápravy byly shledány jako právně bezchybné, což koneckonců potvrdil ve svém usnesení sp. zn. 9 To 54/2008 i Krajský soud v Plzni tím, že odvolání obviněného K. podle §256 tr. ř. zamítl.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného, uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla materiálně podána z jiného důvodu, než které trestní řád taxativně vypočítává. Vzhledem k tomu, že jiný dovolací důvod v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný nevznesl, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř. ).
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman