ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.782.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 782/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 dovolání podané obviněným D. O. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 55 To 12/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 3/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 4 T 3/2005, byl D. O. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1, §250a odst. 1, 3 tr. zák., za který byl podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v L. dne 3. 4. 2003 na pobočce Č. P., a. s., P., pobočka L., v J. u., uplatnil nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy Pojištění motorových vozidel Variant, kterou uzavřel jako pojistník dne 3. 10. 2002 s pojistitelem I. P., a. s., na pojištění vozidla zn. Subaru Impreza, při nahlášení pojistné události nepravdivě uvedl, že dne 2. 4. 2003 kolem 1.00 hodin měl s tímto vozidlem jako řidič dopravní nehodu mezi obcemi K. a D. v okrese L., kdy v důsledku nepřiměřené rychlosti dostal v pravotočivé zatáčce smyk a poté narazil do stromu na levé straně silnice, přestože se tato dopravní nehoda nestala a poškození vozidla vzniklo v jiné době, na jiném místě a jiným způsobem, v úmyslu vylákat pojistné plnění ke škodě Č. P., a. s., P. ve výši 395 200 Kč, které však vyplaceno nebylo.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 55 To 12/2009, tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. V. Š. dovolání.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a tvrzení, věc nesprávně právně posoudil a na základě těchto postupů nesprávně rozhodl, přičemž nedodržel základní pravidla trestního stíhání. Toto pak obviněný dále specifikoval tak, že odsuzující rozhodnutí podle něj nekoresponduje s obsahem obžaloby. Posouzení věci soudem podle obviněného vychází z odlišnosti vozu, který se měl zúčastnit dopravní nehody a vozu, který byl pojištěn. Obviněný nesouhlasí se závěrem, že se jednalo o dva odlišné automobily, přičemž zdůraznil vyjádření odborného pracovníka dovozce vozů Subaru, podle kterého se v případě změn jednalo o drobné opravy, které je schopen si provést prakticky každý. Dále pak vytknul soudům, že se nezabývaly zásadním rozlišovacím znakem všech vozidel, kterým je VIN. Obviněný jako námitku zásadního právního významu označil svůj požadavek, aby Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že VIN je nutno považovat za základní znak vedoucí k identifikaci vozidla.
Za zcela chybný pak obviněný označil znalecký posudek, který byl podle něj vypracován ve vztahu k místu, kde se nehoda nestala. V tomto smyslu pak obdobně obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud vyslovil stanovisko, že není možno akceptovat znalecký posudek, který zcela zjevně vychází z nesprávného zadání. Dále pak obviněný připomíná své pochybnosti ohledně hodnověrnosti výpovědí policistů, kteří nehodu vyšetřovali a poukazuje na to, že nebyl proveden důkaz oponentním znaleckým posudkem, byť byl připraven jeho náklady nést ke své tíži. K absenci většího množství střepů a brzdných drah na místě poukázal na výpověď jednoho z policistů, že v den nehody byla silná vichřice.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí a obviněného zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlila podstatu obviněným uplatněného dovolacího důvodu a konstatovala, že obviněný uvedl jen námitky skutkové povahy. Skutkové námitky by mohly mít význam pouze v případě extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, pokud by obviněný takový nesoulad namítl a řádně odůvodnil, což se nestalo. Obviněný tak napadenému rozhodnutí nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů, včetně toho, který uplatnil.
Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, žádnou konkrétní námitku proti právnímu posouzení jeho jednání však neuvádí. Oproti tomu namítá nesprávnost skutkových zjištění. To se týká i jeho námitek, kterými žádá, aby Nejvyšší soud v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů stanovil, že nejdůležitějším identifikačním znakem vozidla je jeho VIN, a určil, jak má být posuzována důkazní hodnota znaleckého posudku v souvislosti s jeho zadáním. Takové posouzení Nejvyššímu soudu v žádném případě nepřísluší a to jak v obecné rovině, tak ani v tomto konkrétním projednávaném případě, neboť se jedná o otázku hodnocení důkazů.
Citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka naznačující údajný rozpor mezi obsahem obžaloby a vymezením skutku v rozsudku soudu prvního stupně. Nadto Nejvyšší soud podotýká, že se s těmito námitkami obviněného již vypořádal odvolací soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů navíc vyznívají zcela logicky a přesvědčivě, nevzbuzují žádnou pochybnost ve směru obviněným specifikovaných námitek.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. O. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch