ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.21.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 21/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2009 stížnost obviněného J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 2 To 79/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 2 T 3/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2, 3 tr. zák., §243 tr. zák., trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák., a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d), e) tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H., jeho manželka a jeho sestra odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného J. H. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 2 To 79/2009, výrokem I. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 2 T 3/2009, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu a nepřijetí vazebních záruk, a výrokem II. podle §71 odst. 4, 7 tr. řádu ponechal obviněného J. H. ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu. V tomto usnesení vrchní soud obviněného poučil, že proti výroku I. není stížnost přípustná.
Proti výroku II. tohoto usnesení podal obviněný J. H. stížnost s tím, že u jeho osoby není dán vazební důvod dle §67 písm. a) tr. řádu. V odůvodnění své stížnosti uvedl, že nikdy v minulosti nebyl trestně stíhán ani se trestu nevyhýbal, má řadu zdravotních problémů, nemá finanční prostředky na to, aby někam uprchl nebo se skrýval, nemá cestovní pas, nehovoří cizími jazyky, má stálé bydliště v T., má silné citové vazby na svoji rodinu v T., má zájem v mezidobí do pravomocného skončení věci docházet do zaměstnání, kde jsou s jeho prací velmi spokojeni a zabezpečit svoji rodinu, kde je třeba se starat o obě nezletilé děti a těžce nemocnou manželku, která je v plném invalidním důchodu. Dále odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která se týká odůvodnění rozhodnutí o vzetí do vazby a vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu, a která nebyla v případě napadeného usnesení vrchního soudu respektována. Současně opakovaně zdůraznil, že nikoho neovlivňoval ani ovlivňovat nebude a připomněl svůj špatný zdravotní stav, velice špatný zdravotní stav své manželky a velice složitou rodinnou situaci, přičemž jediný argument, který obecně soudy doposud užívaly, je hrozba vysokého trestu. Závěrem navrhl, aby byl výrok II. napadeného usnesení vrchního soudu zrušen a on byl propuštěn z vazby na svobodu, a to i za případného přijetí písemného slibu podle §73 tr. řádu, který opětovně učinil, nebo vyslovení dohledu probačního úředníka.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného J. H. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažnými trestnými činy, za které mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu byla obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Obava z toho, že by se obviněný na svobodě choval způsobem předvídaným v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu je natolik důvodná, že vazební důvod nemůže být nahrazen ani nabízeným písemným slibem, peněžitou zárukou nebo dohledem probačního úředníka. Pokud jde o předpoklad, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného J. H. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Jen pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 2 To 78/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.7.2009, sp. zn. 2 T 3/2009 a trestní věc obviněného J. H. byla tímto usnesením vrchního soudu vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera