ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.7.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 7/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2009 stížnost obviněného J. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 5 To 53/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 39 T 10/2005, byl obviněný J. H. uznán vinným organizátorstvím trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona k §148 odst. 1, 4 tr. zákona a trestným činem účasti na zločinného spolčení podle §163a odst. 1 tr. zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších 15 spoluobviněných.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. , další obvinění a státní zástupce odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 5 To 53/2008, podle §116 odst. 1 tr. řádu, §110 odst. 1 tr. řádu přibral k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, Psychiatrickou léčebnu B. , H. , k zodpovězení otázek specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení a podle §116 odst. 1, 2 tr. řádu nařídil ve výroku II. tohoto usnesení, aby byl obviněný J. H. pozorován ve zdravotnickém ústavu.
Proti výroku II. tohoto usnesení podal obviněný J. H. stížnost s tím, že nejsou dány důvody pro jeho dlouhodobější umístění do zdravotnického zařízení a výrok soudu v tomto směru nemá oporu v zákoně, ani v odpovídajícím znaleckém doporučení. Všichni znalci se víceméně shodli, že ústavní posudek by nepochybně mohl být přínosem pro objektivnější posouzení celé věci, ovšem nikdo z nich nedoporučil, aby obviněný byl za tímto účelem ve zdravotnickém ústavu na delší dobu nuceně hospitalizován. Bezdůvodné a vynucené „uzavření“ obviněného do psychiatrické léčebny by mohlo mít s ohledem na vyjádření znalců vážné důsledky na zhoršení jeho stavu, k čemuž ovšem takové zkoumání rozhodně sloužit nemá. U obviněného nebyla doposud vyloučena jiná možnost zjištění jeho zdravotního stavu a nejsou tedy dány prozatím žádné důvody pro užití soudem zvoleného postupu. Pokud by odborný lékař přibraného ústavu dospěl po náležitém vyšetření obviněného k závěru, že jeho zdravotní stav umožňuje dočasnou hospitalizaci a ta by mohla být ku prospěchu věci, nebo že jinak jeho zdravotní stav objektivně zjistit nelze, pak by umístění obviněného na pozorování bylo odůvodněno. Dosud však takového posouzení lékaři učiněno nebylo. Ze všech těchto důvodů navrhl J. H. , aby Nejvyšší soud výrok II. napadeného usnesení zrušil.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
V průběhu odvolacího řízení obviněný J. H. uvedl, že se u něj objevily výrazné zdravotní problémy psychického rázu, pro které byl nucen vyhledat odbornou péči a následně došlo i k jeho hospitalizaci. Odvolací soud za tohoto stavu musel řešit zdravotní stav obviněného a jeho schopnost se dále účastnit řízení před soudem. Z těchto důvodů byli přibráni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, kteří zpracovali znalecký posudek na posouzení zdravotního stavu obviněného. Obviněný poté předložil vlastní znalecký posudek z téhož oboru. Jelikož znalecké posudky obsahovaly odlišné závěry a tyto nesrovnalosti nebyly odstraněny ani výslechem zpracovatelů posudků, rozhodl Vrchní soud v Olomouci podle §116 odst. 1 tr. řádu a §110 odst. 1 tr. řádu o přibrání zdravotnického ústavu k podání znaleckého posudku na obviněného a současně podle §116 odst. 1, 2 tr. řádu nařídil pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu. K pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu bylo přistoupeno poté, co byly vyčerpány všechny možnosti vyšetření duševního stavu obviněného J. H. , když dosud zpracované znalecké posudky dospěly k odlišným závěrům a z vyjádření znalců při jejich výslechu vyplynulo, že pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu by mohlo vést ke spolehlivějším diagnostickým závěrům o jeho duševním stavu. Vrchní soud v Olomouci neučinil závěr o potřebě takového pozorování jen na základě vlastních úvah, ale vyšel z vyjádření znalců, že pozorování obviněného by mohlo pomoci k objektivnějšímu diagnostikování jeho zdravotního stavu, pokud u něj budou v době pozorování akutní projevy poruchy duševního stavu. Vrchní soud v Olomouci si je jistě vědom, že nařízení pozorování ve zdravotnickém zařízení znamená omezení jednoho z nejvýznamnějších základních práv člověka a jedná se o opatření výjimečné, ke kterému přistoupil za přísného dodržení všech podmínek ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu. Pokud jde tedy o nutnost přibrání zdravotnického ústavu ke zpracování nového znaleckého posudku na obviněného i nařízené pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného J. H. setkat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera