ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1041.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1041/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. M. F., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. P., za účasti soudního exekutora JUDr. J. P., zastoupeného advokátem, pro 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 Nc 10361/2004, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č. j. 10 Co 1353/2006 - 69, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Soudní exekutor je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 7. 2006, č. j. 90 Nc 10361/2004 - 37, rozhodl, že rozdělovaná podstata ve výši 620.000,- Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí 1) pohledávka soudního exekutora JUDr. J. P. v podobě nákladů exekuce k hotovému zaplacení ve výši 120.658,90 Kč, 2) pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení O. k hotovému zaplacení ve výši 109.461,- Kč a 3) pohledávka oprávněného k hotovému zaplacení v celkové výši 389.880,10 Kč, představující náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 24.900,- Kč a jistinu ve výši 364.980,10 Kč.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení okresního soudu tak, že rozdělovaná podstata 620.000,- Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: 1) pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení O. k hotovému zaplacení ve výši 109.461,- Kč, 2) pohledávka oprávněného k hotovému zaplacení ve výši 464.590,50 Kč a 3) pohledávka soudního exekutora JUDr. J. P. ve výši 45.948,50 Kč, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 120.658,90 Kč není možno uspokojit jako pohledávku v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť ji „nelze připodobnit“ k pohledávce státu vzniklé v souvislosti s prováděním dražby. V tomto směru krajský soud vycházel ze závěrů vyjádřených ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, podle kterých „osud pohledávky soudního exekutora sdílí osud pohledávky oprávněného“, a proto je nutno ji uspokojit jako pohledávku třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal soudní exekutor dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávku soudního exekutora není možno uspokojit jako pohledávku v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., a namítá, že soudní exekutor je subjektem, na nějž byla zákonem přenesena „určitá část státní moci“ v souvislosti s výkonem exekuční činnosti, a že mu tak v průběhu exekuce vznikají náklady, které mají svůj hmotněprávní i procesněprávní základ výhradně v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“). S poukazem na §28 větu druhou tohoto zákona (podle kterého úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu) dovozuje, že náklady oprávněného nelze ztotožnit s náklady exekuce, že náklady exekuce nelze považovat za příslušenství pohledávky oprávněného a že je zcela zřejmá souvislost mezi §270 odst. 3 o. s. ř. a §87 odst. 1 exekučního řádu. Přenesl-li tudíž stát povinnost provádět exekuci a zároveň platit náklady provedení exekuce na soudní exekutory, nelze než náklady exekuce „připodobnit“ nákladům státu v soudním výkonu rozhodnutí. Z těchto důvodů by náklady exekutora měly být zařazeny do první rozvrhové skupiny podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby dovolací soud „potvrdil usnesení soudu prvního stupně“.
Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolání - přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - není důvodné.
Jelikož tzv. zmatečnostní vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř., k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že náklady exekuce se při rozvrhu rozdělované podstaty v době do účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tj. do 31. 12. 2007, uspokojují ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Tuto otázku odvolací soud vyřešil v souladu s dosavadní soudní praxí. Při zařazení pohledávky soudního exekutora do rozvrhu rozdělované podstaty správně vyšel ze Stanoviska k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod č. 31, v jehož bodu XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu (§52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Jelikož dovolání bylo zamítnuto, vzniklo oprávněnému podle §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu