ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1238.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1238/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného U. L. CZ, a.s., zastoupeného advokátem, proti povinnému prof. Ing. arch. M. R., zastoupenému advokátem, pro 885.087,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7906/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2007, č. j. 15 Co 119/2007 - 29, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 8. 2006, č. j. 33 Nc 7906/2006 - 7, nařídil podle „pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu JUDr. P. W. Ph.D., sp. zn. 05/1 z 15. 5. 2003, který je vykonatelný dnem 2. 6. 2003, k vymožení pohledávky ve výši 885.087,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 13. 9. 2001 do zaplacení, jakož i pro náklady řízení v částce 21.012,70 Kč rozhodčího poplatku a nákladů právního zastoupení 60.005,- Kč na účet právního zástupce JUDr. M. D. Ph.D. a k vymožení povinnosti uhradit oprávněnému náklady právního zastoupení v exekuci včetně DPH a soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce náklady exekuce“, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. R. B., Exekutorský úřad v P. 10.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2007, č. j. 15 Co 119/2007 - 29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, přičemž povinnému byl doručen fikcí podle §46 o. s. ř., ve znění platném v době jeho doručování, ve spojení s §30 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, na adresu. Vzhledem k tomu, že adresát nebyl v místě doručení zastižen, byla zásilka uložena dne 9. 5. 2003 na poště a adresát byl vyzván, aby si písemnost vyzvedl; protože tak neučil, považuje se poslední den lhůty uvedené v §46 o. s. ř. ve spojení s §30 zákona č. 216/1994 Sb. za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Ostatní odvolací námitky povinného (směřující proti věcné správnosti exekučního titulu) nepovažoval odvolací soud za rozhodné pro nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jejíž existenci spatřuje v tom, že odvolací soud nezkoumal jím navržené důkazy „ohledně jeho dlouhodobé nepřítomnosti v ČR, a nepřipustil důkaz, který může mít pro posouzení fikce doručení zásadní význam“. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a v rozporu s provedeným dokazováním a že dovolací soud dosud neřešil otázku, „zda dlouhodobá nepřítomnost povinného v ČR má vliv na vznik právní fikce doručení“. Poukazuje na to, že Nejvyšší soud „v jiných případech přestěhování účastníka“ dovodil, že právní fikce nemůže nastat, jestliže se účastník odstěhoval. Obdobná situace nastala v jeho případě, neboť se vzhledem ke své profesní činnosti (dlouhodobým studijním cestám) na dané adrese nezdržuje. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání podle shora citovaných ustanovení nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005), přičemž o situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení není způsobilá založit ani otázka „zda dlouhodobá nepřítomnost povinného v ČR má vliv na vznik právní fikce doručení“, neboť tvrzení o tom, že se v době doručování exekučního titulu na shora označené adrese dlouhodobě nezdržoval, povinný uplatnil až v dovolání, a z hlediska §241 odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu