ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1353.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1353/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. s.r.o., proti povinnému Ing. J. T., zastoupenému advokátem, pro 232.875,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 33780/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.8.2005, č.j. 17 Co 368/2005-15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil v napadené části, tj. ve výroku o nařízení exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, usnesení obvodního soudu ze 14.12.2004, č.j. 13 Nc 33780/2004-5. Odvolací soud (viz poslední odstavec odůvodnění jeho usnesení před poučením o možnosti dovolání /č.l. 15 versa/) uzavřel, že odlišnost data sepisu notářského zápisu uvedeného v jeho záhlaví (5.8.2004) od data smlouvy o půjčce (23.8.2004) – a právě k přímé vykonatelnosti pohledávky z této smlouvy povinný svolil – je pouhou zřejmou nesprávností odstranitelnou postupem podle §60 notářského řádu, nezpůsobující „neplatnost ani neurčitost dohody o vykonatelnosti notářského zápisu. Omyl v datování tohoto zápisu proto nemá na jeho vykonatelnost žádný vliv a exekuce tak byla nařízena na podkladě platného exekučního titulu ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. písm. c) o.s.ř. ve spojení s ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. („neboť obě napadená rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným a procesním právem, kterým je v tomto případě notářský řád ve spojení s občanským soudním řádem“), povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že uvedení (v záhlaví) data odlišného než v dalším obsahu notářského zápisu je pouhou zřejmou nesprávností ve smyslu ustanovení §60 notářského řádu. Podle dovolatelova názoru je rozpor v datech uvedených v notářském zápisu „chybou absolutní, jelikož je dle znění notářského zápisu konstruován dluh zcela nový. Vyšlo-li tedy najevo, že dluh vznikl již dříve, zatímco v notářském zápise je uvedeno, že vznikl teprve tímto zápisem, jde o dluh neexistující.“ Kromě toho je podle dovolatele smlouva o půjčce (jež je součástí notářského zápisu a podle níž se povinný jako dlužník zavázal vypůjčenou částku 230.000,- Kč s příslušenstvím vrátit nejpozději do 30.11.2004) neplatná podle §145 odst. 2 občanského zákoníku.
V rozsudku z 10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15 Nejvyšší soud formuloval závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.; Nejvyšší soud dále v odůvodnění uvedeného rozhodnutí vysvětlil, že pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je – obdobně jako u jiných titulů – podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zabývat ani v případě výkonu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Uvedené platí, i když notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není – narozdíl od rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů – vybaven účinky závaznosti a není ani sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem.
Pro úplnost se připomíná, že tvrzení uvedená ve druhém odstavci třetí strany dovolání (č.l. 19), zejména, že smlouva o půjčce vznikla „v době předcházející dnu sepisu notářského zápisu“, nemají v textu notářského zápisu oporu. Třikrát je totiž v něm uvedeno datum 23.8.2004, a to jako den uzavření smlouvy o půjčce, jako den udělení svolení k tzv. přímé vykonatelnosti a konečně jako den předání peněz prokuristou věřitelky dlužníku (povinnému), zatímco pouze jednou – zřejmě omylem – je (v záhlaví zápisu) datum 5.8.2004 (viz též vyjádření oprávněné na č.l. 10, z něhož plyne, že notářský zápis byl ve skutečnosti sepsán 23.8.2004, což je doložitelné kromě jiného i rejstříkem vedeným pro notářské zápisy a spisy „N“).
Z uvedeného plyne, že má-li povinný zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (ať již pro neexistenci dluhu či pro neplatnost smlouvy o půjčce nebo z důvodu jiného), může se proti exekuci bránit jedině návrhem na její zastavení.
Protože je tedy napadené rozhodnutí v souladu s uvedenou judikaturou, Nejvyšší soud dovolání již z tohoto důvodu, aniž se musel věcí zabývat z hlediska ustanovení §60 notářského řádu, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu