ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2101.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2101/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. H., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. J. L., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 16 E 59/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2005, č.j. 12 Co 606/2003-110, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2005, č.j. 12 Co 606/2003-110, a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 16. 7. 2003, č.j. 16 E 59/97-91, se ruší a věc se Okresnímu soudu Brno - venkov vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. 7. 2003, č.j. 16 E 59/97-91, Okresní soud Brno - venkov zastavil výkon rozhodnutí nařízený (podle usnesení téhož soudu ze dne 3. 7. 1996, č.j. 12 C 801/96-11, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1996, sp. zn. 38 Co 929/96, k vynucení povinnosti povinného umožnit oprávněné přístup a příjezd na její nemovitosti zapsané na LV č. pro obec a katastrální území Ch., a to na pozemek parc. č., zastavěná plocha s domem č.p., a na pozemky parc. č., zahrada, a parc. č., zahrada, přes svůj pozemek parc. č., zastavěná plocha, zapsaný na LV č. pro obec a katastrální území Ch., a zdržet se jednání, jímž by v přístupu oprávněné bránil) usnesením ze dne 9. 4. 1997, č.j. 16 E 59/97-5, uložením pokuty povinnému (§351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinnost uloženou exekučním titulem povinný dobrovolně plní, a proto výkon rozhodnutí „podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.“ zastavil.
Krajský soud ve výroku uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud – pochybuje současně o materiální vykonatelnosti exekučního titulu co do povinnosti umožnit oprávněné přístup a příjezd na její nemovitosti – uzavřel, že povinnost zdržet se jednání, jímž by povinný bránil oprávněné v přístupu na její nemovitosti přes svůj pozemek, nepůsobí jednorázově, ale setrvale do budoucna. Povinný se návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí, a to ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., může bránit pouze v případě, že se před nařízením výkonu rozhodnutí choval tak, jak mu vykonávané rozhodnutí ukládá. O takový případ se však nejedná. Jestliže povinný tvrdí, že svoji povinnost splnil, dříve nařízený výkon rozhodnutí běží i nadále, jelikož nedochází k zániku uložené povinnosti. Obranou povinného může být pouze odvolání proti usnesení o uložení další pokuty, které by muselo být, prokázal-li by povinný, že uloženou povinnost již splnil, v odvolacím řízení zrušeno; to by však nemělo vliv na trvání nařízeného výkonu rozhodnutí, jenž je v souzené věci limitován pouze účinností vykonávaného usnesení o předběžném opatření.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. namítá, že výkon rozhodnutí podle §351 o.s.ř. spočívá v tom, že se povinnému ukládají pokuty za účelem vynucení uložené povinnosti, dokud vymáhanou povinnost nesplní. Protože v řízení před soudy obou stupňů bylo prokázáno, že povinnosti uložené exekučním titulem splnil, tedy oprávněné umožňuje přístup a příjezd na její nemovitosti a zdržuje se jednání, jímž by jí v přístupu bránil (odstranil všechny překážky v přístupu bránící), pominuly důvody, pro které byl výkon rozhodnutí nařízen. Vedle toho dovolatel namítá materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Podkladové usnesení neobsahuje – nikoli pouze ve vztahu k povinnosti umožnit oprávněné přístup a příjezd na její nemovitosti přes pozemek povinného, ale jako celek – přesné vymezení práva a odpovídající povinnosti na plnění ani přesně stanovenou lhůtu k plnění. Usnesení není vykonatelné i proto, že vyžaduje součinnost třetí osoby (oprávněná není schopna bez součinnosti vlastníka dalšího pozemku svá práva vykonávat). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o.s.ř. – je i důvodné.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to i práva procesního) na zjištěný skutkový stav nedopadající, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, je-li nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou – než v §350 odst. 1 o.s.ř. uvedenou – povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu (srov. §351 odst. 1 o.s.ř.).
S názorem odvolacího soudu, jenž byl pro jeho rozhodnutí určující, a sice že výkon rozhodnutí – nařízený podle ustanovení §351 odst. 1 o.s.ř. k vynucení povinnosti něčeho se zdržet – nelze z důvodu, že povinný uloženou povinnost (až) po nařízení výkonu plní (neporušuje), zastavit (a že jedinou jeho obranu představují odvolání proti usnesením o uložení dalších pokut), se Nejvyšší soud neztotožňuje.
Je výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2005 pod č. 101), že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o.s.ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, h/, §269 odst. 1 o.s.ř.). Námitku, že povinnost zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět neporušil, nemůže proto povinný úspěšně uplatnit v odvolání, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. S ohledem na to, že povinnost zdržet se jednání je povinnému exekučním titulem uložena do blíže nespecifikované doby a ani v případě, že se povinný chová v souladu s titulem, nelze dovozovat, že uložená povinnost tím zanikla, není užitelný – a v tom je třeba dát odvolacímu soudu zapravdu – důvod zastavení podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., ale výkon rozhodnutí je třeba zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Jelikož konformním jednáním povinného není titul konzumován a nepozbývá způsobilost být titulem výkonu rozhodnutí (takže v úvahu nepřichází postup podle §351a o.s.ř.), poruší-li povinný uloženou povinnost kdykoli v budoucnu (poté, co výkon rozhodnutí byl zastaven), může oprávněná podat nový návrh na nařízení výkonu téhož rozhodnutí, aniž by se musela proti povinnému domáhat nového rozhodnutí v nalézacím řízení.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je proto zrušil a jelikož se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Zbývajícími výtkami dovolatele se za tohoto stavu Nejvyšší soud již nezabýval.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu