ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2224.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2224/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné S. ž. d. c., státní organizace, zastoupené advokátkou, proti povinnému P. V., zastoupenému advokátem, pro 309.414,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 12710/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č.j. 23 Co 293/2006-52, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č.j. 23 Co 293/2006-52, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud odmítl odvolání (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) povinného proti usnesení ze dne 22. 3. 2005, č.j. 13 Nc 12710/2005-5, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. Ro 3772/96, k vydobytí pohledávky 309.414,40 Kč s 15 % úroky z prodlení od 8. 6. 1996 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 24.478,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud – maje námitky povinného (tvrdil, že „není exekuční titul“ - podkladový platební rozkaz nikdy nepřevzal a pokud na něm byla vyznačena právní moc, tak neoprávněně, a dále že žaloba sice byla podána důvodně, ale vymáhaná pohledávka byla před podáním návrhu na nařízení exekuce zaplacena) za věcnou polemiku s návrhem na zahájení nalézacího řízení, které bylo ukončeno vydáním podkladového platebního rozkazu, proti němuž nebyl podán žádný opravný prostředek – uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Prosazuje, že podkladový platební rozkaz není vykonatelný, neboť jej nepřevzal a s ohledem na to, že náhradní doručení je podle ustanovení §173 o.s.ř. vyloučeno, nemohl nabýt právní moci, a nalézací řízení je tak neukončené. Odvolací soud měl podle dovolatele vzít v úvahu i to, že dlužná částka ve výši 309.414,- Kč byla po vydání exekučního titulu – i když nezávisle na něm – uhrazena, a pohledávka oprávněné tedy zaplacením zanikla. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (a z obsahového hlediska je jím i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam.
Přípustnost dovolání není s to založit námitka dovolatele, že vymáhaná pohledávka před podáním návrhu na nařízení exekuce splněním zanikla. Je výrazem ustálené soudní praxe, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud nezabývá tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že povinnost byla splněna, může být významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je však přípustné – a v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.) – pro posouzení právní otázky formální vykonatelnosti soudního rozhodnutí (platebního rozkazu).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul jako podklad pro vydobytí jím přiznaného práva (§40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).
O tom, za jakých podmínek se soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena (§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. Ro 3772/96.
Podle ustanovení §173 o.s.ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (odstavec 1); nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu (odstavec 2). Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží od doručení platebního rozkazu žalovanému (srov. §172 odst. 1, větu druhou, o.s.ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§174 odst. 1 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že vykonatelným se platební rozkaz stává uplynutím lhůty k plnění, nepodal-li žalovaný v téže lhůtě odpor, přičemž skutečností určující počátek lhůty je doručení platebního rozkazu žalovanému. Jinými slovy, primárním předpokladem formální vykonatelnosti platebního rozkazu je jeho účinné doručení žalovanému, od nějž se lhůta k plnění, respektive k podání odporu odvíjí. Z tohoto pohledu se však odvolací soud – ačkoli nedoručení exekučního titulu tvrdil povinný již v odvolání – věcí nezabýval a určující význam přikládal toliko zjištění, že proti platebnímu rozkazu „nebyl podán žádný opravný prostředek,“ které však k závěru o formální vykonatelnosti rozhodnutí bez dalšího nevede. Právní posouzení podkladového platebního rozkazu jako vykonatelného titulu je proto neúplné, a tudíž nesprávné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu