ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2267.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2267/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) P. L., zastoupené advokátem, a b) I. I. G. a. s., zastoupené advokátem, proti povinné C., s. r. o., prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 31 E 622/98, o dovolání přihlášeného věřitele B. T. C., zájmového sdružení právnických osob, zastoupeného advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2007, č. j. 16 Co 335/2007-734, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 svým usnesením ze dne 18. 6. 2007, č. j. 31 E 622/98-680, výrokem I. vyloučil pohledávku dovolatele vyčíslenou ke dni 16. 5. 2007 ve výši 117 300 856,-Kč z uspokojení z rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí;
výrokem II. zamítl námitku dovolatele proti prvnímu pořadí při uspokojení pohledávky oprávněné b), přiznané rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, č. j. 32 Cm 143/97-24, vyčíslené ke dni 16. 5. 2007 ve výši 38 060 021,-Kč, z výtěžku z prodeje pozemku parc. č. 298/3 díl I, zapsaném na listu vlastnictví pro katastrální území K., obec P.;
výrokem III. zamítl námitku povinné proti pravosti pohledávky uvedené ve výroku II.;
výrokem IV. vyloučil pohledávku oprávněné b), vyčíslenou ke dni 16.5.2007 ve výši 3 998 636 762,12 Kč, z uspokojení z rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí – pozemků parc. č. 18/2, 298/5 a budovy č. p. 19, zapsaných na listu vlastnictví č. 216, katastrální území K., obec P., jako 1. v pořadí ve skupině třetí;
výrokem V. zamítl námitku dovolatele proti výši pohledávky oprávněné b) podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 9. 1998, sp. zn. 50 Cm 227/98, ve výši 162 154 398,-Kč s přísl.;
výrokem VI. rozvrhl rozdělovanou podstatu 98 806 860,26 Kč tak, že z ní uspokojil přihlášenou pohledávku ČR - Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výši 10 496,-Kč, přihlášenou pohledávku oprávněného a) ve výši 69 908 066,62 Kč, přihlášenou pohledávku oprávněné b) ve výši 28 868 297,64 Kč, náhradu věcného břemene ve prospěch Ing. I. B., ve výši 10 000,- Kč a náhradu věcného břemene ve prospěch J. K., ve výši 10 000,- Kč.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Uzavřel, že odvolatel řádně přihlásil svou pohledávku přihláškou na čl. 488-498, došlou soudu dne 14. 2. 2006, avšak neprokázal, že na něj přešla pohledávka zajištěná zástavním právem, když (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 400/2006 a sp. zn. 20 Cdo 1084/2006) povinnost doložit tvrzení musí být splněna k okamžiku podání přihlášky. Dovolatel ke své přihlášce nedoložil všechny listiny (které nebyly ani obsahem spisu), z nichž by jeho postavení zástavního věřitele vyplývalo. Konkrétně řádně a včas nedoložil smlouvu o postoupení pohledávky mezi A., a. s. a B. I. C., a. s. ze dne 10. 5. 2000. Soud dále uzavřel, že ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 9. 5. 2000 mezi I. I. G., s. r. o. a A., a. s. není dostatečně identifikována postupovaná pohledávka tak, aby ji nebylo možno zaměnit s jinou, není zřejmý ani právní důvod jejího vzniku, proto smlouvu shledal za neplatnou pro neurčitost (§37 občanského zákoníku) s tím, že její neplatnost nemůže zhojit ani následná smlouva o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2005 mezi B. I. C., a. s. a dovolatelem. Soud konstatoval, že nesplní-li věřitel svou povinnost připojit k přihlášce listiny prokazující, že jde o pohledávku zajištěnou zástavním právem, nevztahuje se na tuto procesní povinnost stanovenou v §336f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), poučovací povinnost soudu ve smyslu §254 odst. 3 o. s. ř. a není ani možno splnit tuto procesní povinnost dodatečně po poučení soudu.
Dále městský soud k námitkám odvolatele uvedl, že s postoupenou pohledávkou přecházejí všechna práva s ní spojená (tedy i právo zástavní) a že postupník nemusí být zapsán v katastru nemovitostí, prokáže-li se platnou smlouvou o postoupení pohledávky. Dojde-li k promlčení pohledávky zajištěné zástavním právem, zástavní právo nezaniká (§170 odst. 2 občanského zákoníku).
Stran námitky odvolatele proti 1. pořadí pohledávky oprávněné b), zamítnuté II. výrokem usnesení obvodního soudu, odvolací soud také uzavřel, že pohledávka z úvěrů v celkové výši 35 000 000,-Kč, zajištěná zástavním právem k pozemku parc. č. 298/3 díl l., kat. území K. (s datem vzniku zástavního práva 20. 12. 1993), je dle výpisu z katastru nemovitostí zapsána pro zástavního věřitele I. I. G., s. r. o. (právního předchůdce oprávněné b/) a jedná se o pohledávku z úvěrů, přiznanou právnímu předchůdci oprávněné b) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, č. j. 32 Cm 143/97-24, následně přihlášenou oprávněnou b) přihláškou na čl. 444. Naproti tomu zástavní právo zapsané ke stejnému pozemku s týmž datem vzniku k zajištění úvěru 22 000 000,- Kč představuje pohledávku, jejíž vlastnictví sice dovolatel tvrdil, ale neprokázal, a proto byla jeho pohledávka z uspokojení vyloučena a pohledávka oprávněné b) zařazena při uspokojení jako první.
Pokud jde o námitku týkající se pravosti pohledávky oprávněné b/, (námitka zamítnuta III. výrokem usnesení obvodního soudu), odvolací soud rovněž uzavřel, že jde o pohledávku přiznanou pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2001, č. j. 32 Cm 143/97-24, právnímu předchůdci oprávněné b) a povinná neprokázala své tvrzení, že pohledávka již není ve vlastnictví oprávněné b) a že se stala předmětem smluv o postoupení pohledávek na dovolatele.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu l. stupně, pokud ten vyhověl námitce přihlášeného věřitele ohledně pořadí pohledávky zajištěné zástavním právem k pozemkům parc. č. 18/2, 298/5 a k budově č. p. 19, zapsaným ve prospěch zástavního věřitele - právního předchůdce oprávněné b) - na listu vlastnictví č. 216 pro kat. území Královice, obec Praha, a pohledávku zařazenou jako první v pořadí ve třetí skupině vyloučil (IV. výrokem usnesení obvodního soudu) z uspokojení, protože nebyla oprávněnou b) přihlášena a není pro ni veden výkon rozhodnutí.
Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem obvodního soudu stran námitky odvolatele proti výši pohledávky oprávněné b), zamítnuté V. výrokem usnesení obvodního soudu; tvrzení odvolatele o tom, že oprávněná b) již byla částečně uspokojena v konkursním řízení úpadce První české obchodní, a. s. je bez významu za situace, kdy její přihlášená pohledávka je tak vysoká, že s ohledem na skupinu pořadí i poměr, v jakém soud přistoupil k rozvrhu, bude oprávněná b) uspokojena pouze z malé části.
Podle názoru odvolacího soudu soud l. stupně postupoval správně i při rozvrhu rozdělované podstaty v rámci třetí skupiny, pokud se řídil datem vzniku zástavních práv, věcných břemen, datem zahájení řízení o výkonu rozhodnutí a datem podání přihlášky. Vzhledem k tomu, že část nemovitostí byla zastavena ve prospěch oprávněného a), jiná část ve prospěch oprávněné b) a část nebyla zastavena vůbec (nebo pohledávky nebyly přihlášeny), stanovil soud, vycházeje ze znaleckého posudku Z. B., ze dne 16. 9. 2003 pro rozvrh (z nejvyššího podání po odpočtu pohledávek 1. skupiny), poměr výtěžku připadající na nemovitosti zastavené ve prospěch oprávněného a) 50,48%, na nemovitosti zastavené ve prospěch oprávněné b) 29,22% a na nemovitosti nezastavené 20,30%.
Usnesení odvolacího soudu napadl přihlášený věřitel dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam spatřuje v tom, že otázka poučovací povinnosti soudu v dané situaci a otázka (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky byla řešena odchylně od jiných odvolacích soudů a publikované judikatury (konkrétní rozhodnutí soudů, odchylně řešící danou problematiku, však dovolatel neuvedl).
Dovolatel namítá, že vytýkanou chybějící postupní smlouvu prokazující jeho právní nástupnictví k přihlášené pohledávce doložil po rozvrhovém jednání, takže pro odvolací řízení již byla ve spise. Přestože z kontextu bylo zřejmé, že smlouva s největší pravděpodobností existuje, nebyl soudem v rámci poučovací povinnosti vyzván k jejímu předložení a nebyl ani poučen o tom, že pouhá citace smlouvy, jejíž úplné znění do dne rozvrhového jednání soudu nepředložil, nepostačuje k prokázání přechodu vlastnictví. Odvolací soud se mýlí, když dovozuje, že se na uvedené nevztahuje povinnost soudu dle §254 odst. 3 o. s. ř. Jestliže příslušná ustanovení obecně závazných právních předpisů nestanoví způsob prokázání existence a vlastnictví pohledávky zajištěné zástavním právem, je vždy na úvaze soudu, jaké důkazy budou pro rozhodnutí ve věci pro tento soud dostačující.
Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky mezi I. I. G., s. r. o. (právním předchůdcem oprávněné b/) a A., a. s.; pohledávka je podle jeho názoru dostatečně a nezaměnitelně specifikována, mezi účastníky jednotlivých po sobě jdoucích postupních smluv nebylo o identifikaci sporu, ani oprávněná b) nenamítla neplatnost této smlouvy z důvodů neurčitosti, dokonce předložila v rámci rozvrhového jednání originál směnky, kterou byla tato konkrétní pohledávka zajištěna.
Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí včetně jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl (vedle námitek účastníků) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice předložil, ale hodnocením obsahu dovolání k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou pro rozhodnutí o rozvrhu rozdělované podstaty významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006, vyložil, že má-li věřitel vůči povinnému vymahatelnou pohledávku, která je současně zajištěna zástavním právem, musí ji, aby při rozvrhu dosáhl jejího uspokojení ve třetí skupině (§337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), přihlásit do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako pohledávku zajištěnou zástavním právem nejpozději do zahájení dražebního jednání (§336f o. s. ř.). Důvodem k tomuto postupu je poskytnout informaci pro dražitele a věřitele o tom, co mohou od výsledků dražby očekávat. Současně také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006, již vyložil, že soud věřitele k dodatečnému předložení listiny prokazující vymahatelnost přihlášené pohledávky nebo její zajištění zástavním právem (anebo jiné listiny, která se váže k takovým skutečnostem) nevyzývá. Závěr odvolacího soudu, který z uvedených zásad vycházel, je proto správný. Pro úplnost dovolací soud dodává, že povinnost přiložit spolu s přihláškou listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, je třeba odlišovat od hodnocení těchto listin soudem při zpochybnění pravosti pohledávky.
Zásadního právního významu nemůže nabýt ani otázka platnosti předložené smlouvy o postoupení pohledávky, neboť na jejím řešení závěr odvolacího soudu prioritně nespočívá (její řešení nemůže zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu o nesplnění povinnosti stanovené věřiteli ustanovením §336f odst. 2 o. s. ř.).
Podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237c osdt. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. (účastníkům s výjimkou neúspěšného odvolatele podle obsahu spisu náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu