ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2620.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2620/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné L. B., zastoupené advokátem, proti povinné J. V., zastoupené advokátem, pro 65.789,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 4285/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 8. 2006, č.j. 20 Co 348/2006-30, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) odvolání povinné proti usnesení ze dne 16. 2. 2006, č.j. Nc 4285/2006-5, kterým Okresní soud v Náchodě nařídil podle svého usnesení ze dne 20. 7. 2004, č.j. 4 C 75/2004-57, k uspokojení pohledávky 65.789,- Kč s 3 % úroky z prodlení ročně od 1. 7. 2003 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 15.396,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud zejména uzavřel, že skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce není odvolací tvrzení povinné, že oprávněná souhlasila s odložením splácení dluhu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). S ohledem na to, že právní zástupce oprávněné ji poté, co dopisem ze dne 13. 5. 2005 požádala oprávněnou o přerušení splácení částky 65.789,- Kč do června 2006, nevyrozuměl, že oprávněná trvá na splácení dluhu, je podle dovolatelky postup oprávněné v rozporu s dobrými mravy a bezdůvodně zvýšil její dluh o náklady exekuce. Podle dovolatelky pak nelze nařídit exekuci „usnesení o smíru pro dva povinné hradit společný dluh,“ v němž není uvedeno „kdo a kolik,“ ale je třeba nejdříve v jiném hlavním líčení rozhodnout „naprosto již konkrétně ke každému účastníkovi sporu“ a teprve při nedodržení takového „nařízení“ může soud nařídit exekuci. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
V projednávané věci je exekučním titulem usnesení, jímž Okresní soud v Náchodě schválil smír, kterým se povinná a další žalovaný J. H. zavázali k plnění společně a nerozdílně; oprávněná proto může celou pohledávku s příslušenstvím nebo jakoukoli její část vymáhat po kterémkoli z nich s tím, že plnění vydobyté na jednom z nich má účinky i pro druhého, jinými slovy v rozsahu, v němž byl solidární dluh vymožen, zaniká i ve vztahu ke druhému (viz §511 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Usnesení, jímž soud schválil smír, kterým se účastníci zavázali k povinnosti, je exekučním titulem podle ustanovení §40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. (srov. §99 odst. 3, větu první, o.s.ř.).
K námitce rozporu postupu oprávněné s dobrými mravy nezbývá než připomenout, že podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněné procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu