ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2632.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2632/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Z. M., proti povinnému RNDr. J. M., pro 36 465,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 16/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 55 Co 233/2006-41, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2005, č. j. 74 Nc 16/2005-5, kterým obvodní soud nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2002, č. j. 51 Cm 933/94-46, k uspokojení pohledávky ve výši 36 465,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16,5% ročně od 8. 7. 1992 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1 468,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. A. H. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek, na jehož podkladě oprávněný navrhoval nařízení exekuce, je pravomocný a vykonatelný, protože byl řádně doručen povinnému do vlastních rukou dne 19. 12. 2002. Oprávněný rovněž prokázal, že na něj přešlo právo z exekučního titulu (§36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), neboť předložil soudu prvního stupně jak notářsky ověřenou kopii potvrzení o nabytí předmětu dražby, tak i notářsky ověřenou kopii dokladu o úhradě ceny dosažené vydražením dražebníka JUDr. J. R.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), povinný namítá, že exekuční titul není vykonatelný a že oprávněný není aktivně legitimován k podání návrhu na nařízení exekuce. Tvrdí, že již v odvolacím řízení popřel pravost svého podpisu na doručence s datem 19. 12. 2002 a že odvolací soud přesto neprovedl důkazy ke zjištění této skutečnosti. Současně namítá, že doklad předložený oprávněným, tj. „Potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby“ neprokazuje ve smyslu §36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., že na oprávněného přešlo právo z exekučního titulu. Podle §31 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 26/2000 Sb.“), pouze předložením písemného potvrzení o nabytí předmětu dražby, které obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jakož i dokladu, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, mohl oprávněný tento přechod prokázat. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí (a takovým rozhodnutím napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho obsahu je), přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky nelze dospět. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), tak v dané věci nemůže jít, neboť není dán podklad pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázky vykonatelnosti exekučního titulu uplatnil právní názor nestandardní, tedy vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Povinný především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda podkladové rozhodnutí bylo povinnému doručeno na adresu, na níž se (údajně) nezdržoval. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, případně §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů povinný namítá, že podkladové rozhodnutí mu doručeno nebylo, a že povinný toto rozhodnutí nepřevzal do vlastních rukou. I když tedy povinný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; svůj závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení rozsudku) totiž – jak již bylo řečeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou.
Z hlediska přípustnosti dovolání rovněž neobstojí námitka týkající se tvrzeného nedostatku aktivní legitimace oprávněného v tomto řízení. Oprávněný tvrdil, že pohledávku žalobce E. P., s. p., v likvidaci, vydražil ve veřejné dražbě konané dne 9. 11. 2004. V takovém případě je povinen prokázat přechod práv a povinností z exekučního titulu ve smyslu §36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb. V §36 odst. 4 uvedeného zákona se stanoví, že přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Otázku potvrzení o nabytí vlastnictví vydražením a jeho náležitosti upravuje zákon č. 26/2000 Sb., který v §31 odst. 1 stanoví, že dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví předmětu dražby podle §29, písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Písemné potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele; přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví musí být doklad, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Stejné ustanovení také uvádí, že nejde-li o vydražení věci movité, musí být podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví úředně ověřen.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, oprávněný obě listiny vyplývající z §31 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. předložil, předložil tedy i doklad o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne 9. 11. 2004, z něhož je patrno, že oprávněný zaplatil cenu dne 9. 11. 2004 ve dvou fázích, částku 15. 000 Kč jako dražební jistinu před konáním dražby a zbývající částku 38.298,- Kč po dražbě (č. l. 36 a násl.). Protože oprávněný předložil kopii obou listin, nechal ještě notářsky ověřit jejich shodu s originálem.
Závěr odvolacího soudu, že oprávněný přechod práva z exekučního titulu prokázal, je tedy správný a je v souladu s ustálenou soudní praxí.
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) usnesením odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu