ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2765.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2765/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého J. S., zastoupeného matkou M. S., povinnému M. S., zastoupenému advokátem, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. E 3132/96, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č.j. 58 Co 254/2007-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2007, č.j. E 3132/96-75, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 – s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. a/ a §290 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) – zamítl návrh, kterým se povinný domáhal zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žádný z výše uvedených důvodů zastavení výkonu rozhodnutí, a to ani podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., není dán. Po nařízení výkonu rozhodnutí došlo ve smyslu ustanovení §284 odst. 3 o.s.ř. ke zvýšení výživného, takže již nařízený výkon se vztahuje i na částky zvýšeného výživného, a to jak na běžné výživné, tak i na případný nedoplatek. Změní-li se rozsudek, na jehož základě byl výkon rozhodnutí nařízen a stále probíhá, tak, že výživné soud zvýší, „o splatnosti nedoplatku na zvýšeném výživném se nerozhoduje.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá nevykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005, a to pokud jde o nedoplatek na výživném 20.800,- Kč vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005. Jelikož soud nevyslovil povinnost nedoplatek zaplatit a nestanovil lhůtu k jeho splnění, nevztahuje se nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy ve smyslu §284 odst. 3 o.s.ř. na toto dlužné výživné; tím se otevírá prostor pro užití ustanovení §290 odst. 2 o.s.ř. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil jeho platby nad rámec běžného výživného poté, co bylo výživné na oprávněného zvýšeno, a brojí proti správnosti vyčíslení nedoplatku na výživném v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení výkonu, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinný netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; otázky, které v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu, odvolací soud vyřešil ve shodě s konstantní soudní praxí.
Ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 2. 10. 1996, č.j. E 3132/96-2, nařídil Obvodní soud pro Prahu 4 výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro vymožení dlužného výživného (1.544,- Kč) a pro výživné na nezletilého oprávněného ve výši 800,- Kč měsíčně od 1. 10. 1996 do budoucna. Usnesením ze dne 7. 3. 2006, č.j. E 3132/96-31, Obvodní soud pro Prahu 4 uvědomil účastníky a plátce mzdy povinného, že se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje i na tu část výživného, která představuje zvýšení; plátci mzdy přikázal, aby od 1. 1. 2006 do budoucna prováděl srážky ze mzdy povinného pro běžné výživné 2.500,- Kč měsíčně a pro nedoplatek na výživném ve výši 16.400,- Kč (za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005). Výživné na oprávněného zvýšil rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005 (jímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. P 384/97) Městský soud v Praze, a to (z částky 1.200,- Kč) na částku 2.500,- Kč měsíčně od 1. 9. 2004 do budoucna; současně vyčíslil 20.800,- Kč nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005.
Zpochybňuje-li dovolatel vyčíslení nedoplatku výživného vzniklého jeho (zpětným) zvýšením, namítá věcnou nesprávnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005; tu však v řízení o výkon rozhodnutí přezkoumávat již nelze. Tvrzení, že po zvýšení výživného zaplatil nad rámec běžného výživného 6.200,- Kč, může být relevantní z pohledu ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., o čemž přísluší rozhodnout soudu prvního stupně (srov. §269 odst. 1 o.s.ř.).
O tom, že se nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §284 odst. 3 o.s.ř. vztahuje i na zvýšené výživné, a to jak běžné, tak i dlužné, a že zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky, vydá soud i bez návrhu usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (§202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Výjimku představuje – jako tomu bylo v projednávané věci – výrok, kterým soud provedl výpočet nedoplatku výživného; proti této části usnesení je odvolání přípustné (srov. zprávu o zhodnocení úrovně výkonu rozhodnutí, Cpj 65/86 z 28. 12. 1986, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, roč. 1987, str. 141). Jestliže povinný nepodal proti výroku usnesení ze dne 7. 3. 2006, č.j. E 3132/96-31, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 vyčíslil dlužné výživné, odvolání, nemůže úspěšně namítat nesprávnost výpočtu nedoplatku na zvýšeném výživném návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Na tom nic nemění skutečnost, že vyčíslení nedoplatku výživného v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005 (který je – co do zvýšených dávek výživného v budoucnu splatných – exekučním titulem, i když na jeho základě probíhající výkon rozhodnutí nebyl nařízen), postrádá uložení povinnosti ho zaplatit a lhůtu k plnění; podkladem pro postup podle ustanovení §284 odst. 3 o.s.ř. je totiž změna výživného (zvýšení) způsobem vyplývajícím z ustanovení §163 o.s.ř.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (vyjma dovolatele žádnému z účastníků náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu