ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3165.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3165/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Jiřího Zrůsta v exekuční věci oprávněné nezletilé N. V., zastoupené otcem R. V., bytem tamtéž, zastoupeného advokátem, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, pro výživné 2.700,- Kč a 300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 Nc 1342/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 8. 2007, č. j. 24 Co 1967/2007-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 16. 4. 2007, Č. j. 3 Nc 1342/2007-10, jímž soud nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 9. 5. 2006, Č. j. 1 P 84/2005-110, k uspokojení pohledávky dlužného výživného ve výši 2.700,- Kč a běžného výživného 300,- Kč měsíčně, a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. S. P., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinná nenapadla ani nezpochybnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce; za takovou skutečnost nemůže být považována špatná finanční situace povinné. Protože dosud nebylo skončeno řízení o návrhu povinné na zrušení její vyživovací povinnosti, odvolací soud musí vycházet z existence stávajícího exekučního titulu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž odkazuje na svou složitou finanční situaci, „kdy není schopna plnit výživné, aniž by ohrozila nejzákladnější potřeby syna, kterého má v péči”. Má zato, že k této skutečnosti je nutné přihlédnout, i s ohledem na to, že je nezaměstnaná. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,” je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty nepřednesla a ani hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze. Jedinou dovolatelkou uplatněnou námitkou je námitka tíživé finanční situace, která však nevyjadřuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a v dané fázi řízení je bezpředmětná.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu