ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3484.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3484/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce T. P., zastoupeného advokátem, proti žalované S. I. s.r.o., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 154/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2009, č. j. 15 Co 10/2008 - 118, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2009, č. j. 15 Co 10/2008 - 118, a to v části potvrzujícího výroku ve věci samé, týkající se movitých věcí uvedených exekutorem v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005 pod položkami 22. - 25., 27., 28., 30., 49., 51. - 58. a 60., a ve výroku o nákladech řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 26. 9. 2007, č. j. 11 C 154/2005 - 77, rozhodl, že z exekuce prodejem movitých věcí, vedené oprávněnou S. I., s.r.o. (nyní žalovaná) proti povinné Z. P. (matce žalobce), pod sp. zn. 025 Ex 1021/05 u Exekutorského úřadu P. 6, jsou vyloučeny movité věci sepsané v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005, uvedené ve výroku I. rozsudku pod položkami 1. - 60.; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že automobily O. B., uvedené pod položkami 18 a 19 byly zlikvidovány, že věci uvedené pod položkami 5 a 14 až 17 již neexistují a že vlastníkem všech ostatních věcí je žalobce. Dospěl k závěru, že neexistence věcí brání tomu, aby ohledně nich byla vedena exekuce jejich prodejem, a že vlastnické právo žalobce k ostatním věcem nepřipouští exekuci prodejem těchto věcí v exekučním řízení vedeném proti matce žalobce Z. P. (§267 odst. 1 o. s. ř.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 4. 2009, č. j. 15 Co 10/2008 - 118, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části napadeného výroku I. tak, že žalobu na vyloučení věcí z exekuce prodejem movitých věcí vedené pod sp. zn. 025 EX 1021/05 u Exekutorského úřadu P. 6, a to ohledně věcí pojatých do soupisu ze dne 22. 6. 2005, uvedených pod položkami 5. a 14. - 19., zamítl, ve zbývajícím napadeném výroku ohledně věcí uvedených pod položkami 1. - 4., 6. - 13. a 20. - 60. jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a dále z protokolu o dražbě konané dne 2. 11. 2006 zjistil, že vlastníkem věcí sepsaných exekutorem, uvedených v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005 pod položkami 22. až 25., 27., 28., 30., 49., 51. až 58. a 60., se stal J. M., bytem P. 9. Přes tuto prokázanou skutečnost se přiklonil k názoru žalobce, že by „mělo být najisto postaveno už v tomto řízení, a to ve výroku rozhodnutí, nikoli jen v odůvodnění, ke kterým věcem žalobce vlastnické právo prokázal, a které z toho důvodu budou vyloučeny z exekuce, a že výslovné uvedení těchto věcí, byť byly v dražbě prodány, může být významné pro další případná řízení, která v důsledku narušení jeho vlastnického práva bude vést“. Z tohoto důvodu krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i ohledně věcí, které byly zpeněženy. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že k věcem již neexistujícím nelze „určovat vlastnické právo, a za rozhodný proto vzal stav ke dni vyhlášení rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.)“.
Proti části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně movitých věcí sepsaných exekutorem, uvedených v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005 a prodaných exekutorem při dražbě konané dne 2. 11. 2006, a dále proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že ohledně věcí, které byly v exekuci prodány (zpeněženy) a k nimž vlastnické právo nabyla třetí osoba, měla být vylučovací žaloba zamítnuta, jak se uvádí i v odborné literatuře (viz Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha: C.H.BECK, 2006, str. 1452). Dovolatelka je proto přesvědčena, že odvolací soud ohledně věcí prodaných v dražbě rozhodl v rozporu s hmotným právem a „nad rámec pravomocí svěřených mu v řízení o vyloučení věcí z exekuce“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) vzhledem k článku II, bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009; po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaná dovoláním napadla část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
V posuzované věci odvolací soud řešil - mimo jiné - právní otázku, zda vylučovací žalobu lze uplatnit i ohledně věcí, které byly v rámci exekučního řízení prodány soudním exekutorem v dražbě. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto otázku vyřešil nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), představuje napadená část potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti napadené části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu (ohledně movitých věcí sepsaných exekutorem, uvedených v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005 a exekutorem prodaných při dražbě konané dne 2. 11. 2006), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Excindanční žalobu však nelze úspěšně podat tehdy, jestliže věci již byly v dražbě prodány nebo jestliže práva nebo jiné majetkové hodnoty, jež byly postiženy nařízením exekuce, již byla v exekuci vybrána nebo jiným způsobem zpeněžena; kdyby takový stav nastal až v průběhu řízení, soud excindanční žalobu, která nebyla vzata zpět, zamítne. Tím není vyloučeno právo třetí osoby nebo manžela povinného domáhat se po oprávněném vydání výtěžku prodeje, vybrání nebo jiného zpeněžení předmětu exekuce na základě tzv. žaloby z lepšího práva (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006 s. 1452).
Rovněž Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003, publikovaném v Přehledu judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce, Kůrka, V., vydaném nakladatelstvím ASPI, a. s., konstatoval, že příklepem v dražbě, provedené v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem věcí movitých, dochází k přechodu vlastnického práva k vydražené věci na vydražitele, i když povinný nebyl vlastníkem věci. Předchozí vlastník se nemůže úspěšně domáhat jejího vydání vydražitelem; má k dispozici jen žalobu z lepšího práva proti tomu, komu byl vyplacen výtěžek z prodeje věci. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3093/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5177/2007).
Protože odvolací soud z výše uvedeného závěru, od nějž se dovolací soud nemá v posuzované věci důvodu odchýlit, nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadené části potvrzujícího výroku (ohledně movitých věcí sepsaných exekutorem, uvedených v soupisu věcí ze dne 22. 6. 2005 a exekutorem prodaných při dražbě konané dne 2. 11. 2006) a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, a řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu