ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3532.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3532/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Mgr. A. H., proti povinné D. H., zastoupené advokátkou, pro 4 810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 7033/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 10. 2006, č. j. 40 Co 782/2006-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud shora uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 2005, č. j. 15 Nc 7033/2003-51, kterým Okresní soud v Šumperku, zamítl návrh na zastavení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu l. stupně, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), není dán. V exekučním řízení lze přihlédnout jen k takovému zániku práva, ke kterému došlo až po vydání rozhodnutí, které je podkladem pro nařízení exekuce. Pokud byl platební rozkaz, na základě něhož byla exekuce nařízena, vydán 24. 10. 2000 a nabyl právní moci 11. 11. 2000, nelze námitky povinné, že dluh uhradila již v roce 1994, zohlednit. Zákonný důvod pro zastavení exekuce nezakládají ani další námitky, jimiž povinná zpochybňovala pravost písemného uznání dluhu ze dne 22. 11. 2001 a poukazovala na neuspokojivé sociální a majetkové poměry. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by došlo k účinnému zápočtu vzájemných pohledávek (§580 a násl. občanského zákoníku).
V dovolání povinná zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že nelze přihlédnout k platbám, které poskytla oprávněné ještě před vydáním exekučního titulu. Uvedla, že dne 14. 7. 1994 zaplatila oprávněné 1 000,- Kč a dne 15. 8. 1994 částku 1 500,- Kč. Zbývající částku 1 310,- Kč si oprávněná vybrala od povinné na základě speciální objednávky obuvi a kožených rukavic. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepředložila, a ani hodnocením jejich námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. je naplněn zásadně tehdy, došlo-li k zániku rozhodnutím přiznaného práva až po vydání tohoto rozhodnutí (s výjimkou práva přiznaného rozsudkem pro zmeškání). Závěr odvolacího soudu, že nelze přihlédnout k plněním, která poskytla povinná oprávněné šest let před vydáním exekučního titulu, je proto správný a nevybočuje z ustálené soudní praxe.
Podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno podle hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu