ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3580.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3580/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné I. S., zastoupené advokátem, proti povinnému J. B., pro 3.012,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10248/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2008, č. j. 66 Co 355/2008 - 19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243d odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2008, č. j. 51Nc 10248/2008 - 5a, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.012,40 Kč a pověření exekutora JUDr. L. Z., Exekutorský úřad B.-v., a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se s poukazem na §40 odst. 1 písm. a), §44 odst. 2 a §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), a na §261a odst. 1 o. s. ř. ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podkladovým rozhodnutím (usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, č. j. 99 D 3348/2005 - 121, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2007, v dědické věci po zůstavitelce L. B., jímž povinnému bylo uloženo uhradit do dědictví pohledávku zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši 35.098,- Kč a jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, a to každému dědici 1/5 dědictví, a dále byly určeny dluhy dědictví, jež tvoří pohledávka manžela zůstavitelky, tj. povinného, z titulu úhrady nákladů pohřbu ve výši 20.036,- Kč) nebyla povinnému uložena konkrétní povinnost vůči oprávněné, a exekuční titul tak neobsahuje přesnou individualizaci povinného a oprávněné a přesný rozsah a obsah plnění. Nemá-li rozhodnutí tyto náležitosti, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro exekuci částky 3.012,40 Kč, tj. jedné pětiny z částky 35.098,- Kč snížené o jednu pětinu z částky náhrady nákladů pohřbu, jak navrhla oprávněná.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §238a o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „pokud by měl být správný závěr přijatý oběma stupni dosud rozhodujících soudů, pak by prakticky každé soudní rozhodnutí ve věci dědické nebylo vykonatelné, jelikož tak, jak bylo rozhodnuto v této dědické věci, je rozhodováno soudy standartně“. To by podle dovolatelky mělo za následek, že by se po vydání dědického rozhodnutí musel oprávněný účastník v případě nedobrovolného splnění povinnosti ze strany povinného účastníka obrátit na soud se žalobou, aby podle dědického rozhodnutí vydal další rozhodnutí, které by bylo vykonatelné. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její argumentací uvedenou v odvolání, což považuje za porušení práva na spravedlivý proces. Vyslovuje názor, že daným exekučním titulem jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro jeho vykonatelnost, přičemž není-li v něm výslovně uvedeno, že „osoba X je povinna zaplatit osobě Y“, je třeba postupovat analogicky za použití „dedukce přímo ze zákona“, neboť z dědického rozhodnutí je zřejmé, že povinný měl oprávněné plnit v návrhu požadovanou finanční částku“. Další důvod pro „neudržitelnost“ právních závěrů soudů obou stupňů spatřuje oprávněná v tom, že „na soudech leží povinnost vydávat rozhodnutí vykonatelná; pokud tomu účastník překáží či brání, má v tomto směru soud vůči němu tzv. poučovací povinnost“, kterou však v daném případě nesplnil. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vzhledem k ustanovení článku II bodu 12 části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §37 odst. 2 exekučního řádu oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.
Podle ustálené soudní praxe při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce a výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud mimo jiné zejména věcně zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož exekuce je navrhována, je vykonatelné po stránce formální a materiální. Při exekuci (výkonu rozhodnutí) soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného titulu; obsahem titulu, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Z hlediska materiálního musí exekuční titul obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis. Rozhodnutí, které tyto náležitosti nemá, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro exekuci (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21).
Z obsahu výrokové části dovolatelkou tvrzeného exekučního titulu (usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 99 D 3348/2005, v dědické věci po zůstavitelce L. B., jímž povinnému bylo uloženo uhradit do dědictví pohledávku zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši 35.098,- Kč a jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, a to každému dědici 1/5 dědictví, a dále byly určeny dluhy dědictví, jež tvoří pohledávka manžela zůstavitelky, tj. povinného, z titulu úhrady nákladů pohřbu ve výši 20.036,- Kč) nevyplývá individualizace oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah plnění ve vztahu mezi účastníky, ani stanovení lhůty k plnění. Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jestliže dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou naplněny formální a materiální předpoklady exekuce. Z tohoto důvodu není třeba se dále zabývat ostatními dovolacími námitkami oprávněné.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle §243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu