ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4225.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4225/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České republiky - Ministerstva financí, proti povinným 1) Ing. M. G., 2) Ing. V. T., 3) Ing. V. P., a 4) Ing. V. S., pro 12.500.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 95 Nc 10546/2005, o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 9 Co 843/2008-136, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 11. 2007, č. j. 95 Nc 10546/2005-106, rozhodl, že námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě, vznesená povinným Ing. M. G., není důvodná, neboť byla uplatněna opožděně.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2008, č. j. 9 Co 843/2008-136, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě k vedení exekučního řízení vůči povinnému Ing. M. G. se zamítá“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že námitka místní nepříslušnosti byla vznesena opožděně.
Na usnesení odvolacího soudu reagoval první povinný podáním, nazvaným „stížnost na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě“, adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, v němž uvedl, že má trvalé bydliště v okrese F.-M., a tudíž o nařízení exekuce nemohl podle §45 odst. 2 věta první exekučního řádu rozhodovat Okresní soud v Ostravě, ale Okresní soud ve Frýdku-Místku. Z toho podle něj vyplývá, že podal-li oprávněný návrh na nařízení exekuce k nesprávnému soudu, uplynula podle §70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., ve znění zákona č. 29/2000 Sb., doba, kdy oprávněný mohl podat návrh na nařízení exekuce, neboť směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.
K výzvě okresního soudu první povinný podáním ze dne 2. 9. 2009, doručeným soudu prvního stupně dne 3. 9. 2009, sdělil, že svým předchozím podáním hodlal dosáhnout zrušení usnesení odvolacího soudu tak, aby věc byla znovu projednána.
Soud prvního stupně uvedená podání prvního povinného posoudil jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu a z tohoto důvodu věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě k vedení exekučnímu řízení vůči povinnému Ing. M. G. zamítl, nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zcela zjevně, neboť nejde o rozhodnutí v nich vyjmenovaná, a ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. pak upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm rozhodnutím, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; rozhodnutí o námitce místní nepříslušnosti však rozhodnutím ve věci samé není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání prvního povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (okolnost, že při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, je z důvodu nepřípustnosti dovolání nerozhodná - k tomu srov. §241b odst. 2, větu za středníkem o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Olga Puškinová , v. r.
předsedkyně senátu