ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4254.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4254/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné D. B. A., zastoupeného advokátem se , proti povinnému JUDr. L. T., zastoupenému advokátkou, pro 942.803,- Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 Nc 5222/2006, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. července 2006, č. j. 1 Nc 5222/2006 - 10, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. 30 Co 55/2007 - 21, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 7. 2006, č. j. 1 Nc 5222/2006 - 10, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, č. j. 30 Co 55/2007 - 21, se odmítá.
III. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. 7. 2006, č. j. 1 Nc 5222/2006 - 10, kterým Okresní soud v Nymburce nařídil exekuci podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v konkursním řízení vedeném na majetek povinného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 K 42/2002 ze dne 7. 9. 2005 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 942.803,- Kč, jejímž provedením pověřil soudního exekutora, a dále rozhodl, že povinný je povinen uhradit náklady exekuce a po doručení tohoto usnesení se zdržet nakládání se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný.
Usnesení odvolacího soudu a výslovně i usnesení soudu prvního stupně napadl povinný dovoláním, podaným k poštovní přepravě dne 26. 7. 2007, v němž popsal průběh nalézacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 1010/2002 a exekučního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 K 42/2002. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání, pokud směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu vykazuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolání, které nebylo o uvedenou náležitost v této prekluzivní lhůtě doplněno, bude pak dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.) a protože dovolání povinného žádný dovolací důvod neobsahuje, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§43 odst. 2, §243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 7.020,- Kč [vyčíslené podle ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a) bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb., zaokrouhlené podle §16 odst. 2 vyhlášky, snížené na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 7.320,- Kč je povinný povinen zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu