ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4282.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4282/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. R. T., zastoupeného advokátem, proti povinné A. T., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 119/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2007, č. j. 15 Co 97/2007-40, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení částku 1.845,- Kč.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně nařídil usnesením ze dne 21. 12. 2006, č. j. 27 E 119/2006-18, podle usnesení téhož soudu ze dne 21. 6. 2006, č. j. 23 P 66/99-173, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, k vynucení povinnosti povinné vždy do každého 5. dne v měsíci zpětně předložit oprávněnému přehled o spotřebování výživného na nezletilého R. a nezletilou M. T., včetně fotokopií dokladů, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné ve výši 5 000,- Kč.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl. Dospěl k závěru, že není splněna základní podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí, a to existence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Podkladové usnesení s ohledem na odvolání povinné nenabylo právní moci a následně bylo odvolacím soudem změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2006, č. j. 37 Co 377/2006-116).
V dovolání oprávněný namítá, že posuzování právní moci exekučního titulu je v souzené věci zcela zbytečné, neboť v případě předběžného opatření je podstatná pouze otázka jeho vykonatelnosti; proto měl odvolací soud pouze zkoumat, zda je usnesení o nařízení předběžného opatření vykonatelné. Dále podle odvolatele nebyl usnesením krajského soudu, kterým byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut, dotčen ten výrok, kterým bylo povinné stanoveno předkládat oprávněnému přehled o spotřebování výživného, neboť ve výroku nelze nalézt jedinou zmínku o tom, že se tato část předběžného opatření mění či ruší. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že vydáním rozsudku Městským soudem v Brně ze dne 4. 8. 2006, č. j. 23 P 66/99-265, se vztahy mezi účastníky nadále řídí tímto rozsudkem, a nikoliv již předběžným opatřením, které tak v současné době není pravomocné ani vykonatelné. Protože o odvolání „do předběžného opatření“ bylo rozhodováno až v době, kdy byl již předběžně vykonatelný zmíněný rozsudek, není třeba řešit „rozsah výroku“ usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2006, č. j. 37 Co 377/2006-116. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že zde není splněna základní podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí a to existence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu (rozhodnutí soudu o návrhu oprávněného na předběžné opatření), protože ten byl následně odvolacím soudem změněn tak, že návrh na nařízení předběžného opatření byl zamítnut.
Podle §251 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V souzené věci byl výkon rozhodnutí nařízen na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2006, č. j. 23 P 66/99-173, kterým bylo oprávněnému uloženo platit část výživného pro nezletilého R. T. ve výši 5000,- Kč měsíčně a část výživného pro nezletilou M. T. ve výši 5000,- Kč měsíčně k rukám povinné (matky nezletilých dětí) vždy do každého 5. dne v měsíci předem a zbývající část výživného bylo oprávněnému uloženo platit na zvláštní účty za tímto účelem založenými, znějícími na jméno nezletilého R. T. a nezletilé M. T. Kromě dalších povinností stanovených otci v souvislosti se založením účtů bylo zároveň uloženo povinné předložit oprávněnému do každého 5. dne v měsíci zpětně přehled o spotřebování výživného, včetně fotokopií účetních dokladů, případně doklady o uložení spotřebovaného výživného na zvláštní účty založené oprávněným, vinklované ve prospěch nezletilého R. a nezletilé M. T.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 12. 2006, č. j. 37 Co 377/2006-116, bylo usnesení městského soudu v části, kterou bylo rozhodnuto o předběžném opatření, změněno tak, že se zamítá návrh otce, aby bylo vydáno předběžné opatření, kterým by mu bylo uloženo platit výživné ve výši 5 000,- Kč měsíčně na každé dítě k rukám matky a zbývající část výživného pak na účet znějící na jméno dětí vinklovaný v jejich prospěch.
Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného exekučního titulu (§251 o. s. ř.). Je-li podkladovým rozhodnutím pro nařízení výkonu rozhodnutí usnesení o předběžném opatření nařízené podle §76 o. s. ř., je vykonatelné doručením tomu, komu ukládá povinnost (§76c o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2006); výkon rozhodnutí lze tedy nařídit bez ohledu na to, zda usnesení nabylo právní moci.
Jestliže byl následně návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut, odvolací soud správně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí také zamítl. Dovolatel se mýlí, pokud dovozuje, že krajský soud usnesením ze dne 29. 12. 2006 pouze zamítl tu část návrhu na nařízení předběžného opatření, která se týká jeho povinnosti platit výživné, a že povinnost povinné předkládat doklady dotčena nebyla. Z výroku usnesení jednoznačně vyplývá, že byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření v celém rozsahu. Pokud je ve výroku uvedeno, že usnesení se v části, kterou bylo rozhodnuto o předběžném opatření mění……, je zřejmé, že usnesení o předběžném opatření nebylo změněno ve výroku o ustanovení opatrovníka nezletilým dětem (první výrok usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2006). Pro úplnost dovolací soud dodává, že důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí by byla i skutečnost, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, č. j. 23 P 66/99-265, rozhodl o výživném pro tehdy nezl. R. a nezl. M. T., v důsledku čehož se stalo usnesení o nařízení předběžného opatření neúčinné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, č. j. 20 Cdo 5478/2007).
Oprávněnému se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, proto Nejvyšší soud bez jednání (§234a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání oprávněného bylo zamítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v celkové částce 1.845,- Kč, představující odměnu za zastupování advokátem ve výši 1.250,- Kč (srov. §12 odst. 1 písm. a/ bod 3., §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), v paušální náhradě hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), a dále v částce odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 295,- Kč. Oprávněný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který povinnou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu