ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4470.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4470/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení F., proti povinnému J. K., prodejem movitých věcí, pro 139.188,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 33 E 1442/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28.8.2008, č.j. 66 Co 775/2008-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí (ve spojení s opravným usnesením z 2.2.2009, č.j. 66 Co 775/2008-59), jímž krajský soud potvrdil usnesení z 2.6.2008, č.j. 33 E 1442/2005-40, kterým okresní soud zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod poř. č. 88).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod poř. č. 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v témže časopise č. 9/2003 pod poř. č. 151).
Nejvyšší soud proto dovolání – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) – podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu