ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4692.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4692/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. Č., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. Č., zastoupenému advokátem, pro 226.220,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. Nc 2284/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 144, ve znění opravného usnesení ze dne 24. července 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 153, takto:
Dovolání proti části výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 144, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 153, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 6. 2006, č. j. Nc 2284/2005 - 97, tak, že návrh povinného na zastavení exekuce pro 174.000,- Kč byl zamítnut, se z a m í t á ; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. Nc 2284/2005 - 97, exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. Nc 2284/2005 - 5 (podle rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 4. 2004, č. j. 5 C 113/2001 - 251, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2005, č. j. 19 Co 278/2005 - 289, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2005 a jímž žalovanému (povinnému) byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobkyni (oprávněné) na dlužném výživném pro manželku za období od 20. 9. 2001 do 23. 5. 2003 částku 226.220,- Kč, a částku 2.000,- Kč na nákladech odvolacího řízení), o částku 157.380,- Kč podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že povinný zaplatil oprávněné na jistinu částku 53.380,- Kč, částku 2.000,- Kč na nákladech odvolacího řízení, dále zaplatil výživné ve výši 6.000,- Kč měsíčně v období od 3. 5. 2004 do 3. 10. 2005 v celkové výši 102.000,- Kč, a dále částku 6.000,- Kč měsíčně v období od 6. 6. 2003 do 2. 4. 2004 v celkové výši 66.000,- Kč. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 30. 3. 2006, č. j. 6 C 644/2004 - 115, jímž bylo částečně vyhověno žalobě oprávněné proti povinnému na určení příspěvku na výživu pro rozvedenou manželku, dále zjistil, že dosud poskytované plnění povinného nebylo započteno, neboť soud v nalézacím řízení vzal za prokázané, že dosud poskytnutým plněním povinný plnil povinnost stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 4. 2004, č. j. 5 C 113/2001 - 251. Soud prvního stupně přisvědčil tvrzení povinného, které podle něj nebylo v rozporu s provedenými důkazy, že platby ve výši 6.000,- Kč od května 2004 (nesprávně uvedeno 2003) do října 2005 byly určeny na placení dlužného výživného pro manželku; tato vyživovací povinnost byla závazkem starším a dříve splatným, než povinnost povinného k plnění výživného pro rozvedenou manželku; z těchto důvodů exekuci pro 53.380,- Kč, 2.000,- Kč a 102.000,- Kč zastavil. Návrhu povinného na zastavení exekuce i pro další částku 66.000,- Kč nevyhověl z důvodu, že byla zaplacena před vydáním exekučního titulu, tj. rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 4. 2004, č. j. 5 C 113/2001 - 251.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 4. 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 144, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2007, č. j. 17 Co 12/2007 - 153, usnesení soudu prvního stupně změnil částečně tak, že návrh povinného na zastavení exekuce pro 174.000,- Kč zamítl, a v části, pokud jím byla exekuce zastavena pro 54.220,- Kč, je potvrdil. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a na rozdíl od něj dovodil, že zaplatil-li povinný částku 174.000,- Kč před vydáním exekučního titulu, tj. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2005, č. j. 19 Co 278/2005 - 289, nejsou předpoklady pro zastavení exekuce v tomto rozsahu podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. splněny, neboť pro rozhodnutí o dlužném výživném byl rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§154 odst. 1 o. s. ř.). Za nesprávné považoval odvolací soud usnesení soudu prvního stupně i v části, v níž exekuci zastavil pro dalších 1.160,- Kč, protože povinný výslovně uváděl, že tuto částku v listopadu 2005 zaplatil oprávněné nikoli na vymáhaný dluh, nýbrž jako náhradu pojistného, které za něj zaplatila. Námitku povinného, že by realizací nařízené exekuce mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení oprávněné, považoval krajský soud za neopodstatněnou, neboť otázka existence a výše dluhu na výživném k 6. 10. 2005 (tj. k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v nalézacím řízení) byla mezi účastníky, a v tomto rámci i pro soud, závazně vyřešena exekučním titulem. Pokud pak povinný tvrdil, že po vydání exekučního titulu uplatnil námitku započtení své (proti)pohledávky (která je souhrnem plateb poskytnutých oprávněné za účelem splnění vymáhaného dluhu před 6. 10. 2005), dospěl krajský soud k závěru, že „měl-li povinný v úmyslu plnit těmito platbami tento dluh, pak mu v důsledku jejich uskutečnění žádná pohledávka (právo na plnění od oprávněné jako dlužnice - §488 obč. zákoníku) vzniknout logicky nemohla“.
Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, neboť dluh, pro který je exekuce vedena, zaplatil ještě před zahájením exekučního řízení, jelikož oprávněné poukazoval v pravidelných měsíčních splátkách v období od roku 1996 do května 2002 částku 5.000,- Kč měsíčně a od června 2002 do října 2005 částku 6.000,- Kč měsíčně. V rozhodnutích soudů obou stupňů však byly zohledněny pouze platby, které zaplatil od září 2001 do doby rozvodu manželství účastníků, tj. do 23. 5. 2003. V období od června 2003 do října 2005 zaplatil oprávněné na pravidelných měsíčních splátkách celkem 174.000,- Kč, z čehož lze dovodit, že tato částka byla oprávněné zaplacena bez právního důvodu, neboť nebyla započítána na výživné manželky ani na výživné pro rozvedenou manželku, a povinnému tak vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení. Učinil-li kompenzační projev vůči oprávněné ohledně částky 174.000,- Kč, mělo to za následek zánik pohledávky; kromě toho složil za účelem úplného splnění dluhu dne 11. 11. 2005 na účet oprávněné částku 52.220,- Kč. Z těchto důvodů je povinný přesvědčen o tom, že exekuční řízení nemělo být vůbec zahájeno, a došlo-li k tomu, je třeba je zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť rozhodující je kompenzační projev učiněný po vydání exekučního titulu dne 7. 11. 2005, kdy vzájemné pohledávky zanikly se zpětnou účinností (v tomto ohledu povinný poukazuje na Zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1981, Spj 159/79, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, a na komentář k občanskému zákoníku, Jehlička, Švestka, Škárová a kol., C.H. BECK, 8. vydání, str. 753). Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinného na zastavení exekuce pro 174.000,- Kč byl zamítnut, je dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné, a že proti potvrzujícímu výroku o zastavení exekuce pro částku 54.220,- Kč není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzované věci dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo částečně změněno tak, že návrh povinného na zastavení exekuce pro 174.000,- Kč byl zamítnut, a v části, pokud jím byla exekuce zastavena pro 54.220,- Kč, bylo potvrzeno.
K podání dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení exekuce pro 54.220,- Kč, jímž návrhu povinného bylo vyhověno, není povinný subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Potvrzujícím výrokem usnesení odvolacího soudu ohledně částky 54.220,- Kč nebyla povinnému způsobena žádná újma na jeho právech, neboť jeho procesnímu návrhu bylo v tomto rozsahu vyhověno. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce směřující proti tomuto potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl.
S ohledem na námitky povinného uplatněné v dovolání je tak předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinného na zastavení exekuce pro 174.000,- Kč byl zamítnut.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §55 odst. 1 exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 a 290 občanského soudního řádu).
Podle §160 odst. 4 o. s. ř. u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Podle §162 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou předběžně vykonatelné rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku.
Na rozdíl od právní úpravy týkající se předběžně vykonatelných rozsudků, účinné do 31. 12. 2000, kdy v §162 odst. 1 o. s. ř. bylo výslovně stanoveno, že u rozsudků předběžně vykonatelných běží lhůta k plnění od jejich doručení, současné znění §162 o. s. ř. pouze stanoví, které rozsudky jsou předběžně vykonatelné. Jaké důsledky jsou spojeny s tím, že rozsudek je předběžně vykonatelný, nadále nestanoví. Ustanovení §160 odst. 4 o. s. ř. však ukládá soudu, aby u rozsudků předběžně vykonatelných určil lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Tímto způsobem je účastník zavázaný k plnění povinnosti srozuměn s tím, že jeho plnění není vázáno na právní moc rozsudku, ale na okamžik, kdy mu je takové rozhodnutí doručeno (účastníkovi je v podstatě vysvětleno, s jakou vlastností jsou předběžně vykonatelné rozsudky spojovány). Jestliže soud nepostupuje podle §160 odst. 4 o. s. ř. a váže splnění povinnosti na právní moc rozsudku, je pro toho, kdo má podle rozsudku plnit, i pro toho, v jehož prospěch má být plněno, výrok rozsudku rozhodující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2304/2007).
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 4. 2004, č. j. 5 C 113/2001 - 251, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2005, č. j. 19 Co 278/2005 - 289, který nabyl právní moci dne 2. 11. 2005 a jímž žalovanému (povinnému) byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit žalobkyni (oprávněné) částku 226.220,- Kč na dlužném výživném pro manželku za období od 20. 9. 2001 do 23. 5. 2003 do 3 dnů od právní moci rozsudku, a částku 2.000,- Kč na nákladech odvolacího řízení. Jestliže tedy citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nabyl právní moci dne 2. 11. 2005, měl povinný zaplatit na dlužném výživném pro manželku (oprávněnou) za období od 20. 9. 2001 do 23. 5. 2003 částku 226.220,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tj. do 5. 11. 2005.
Námitkou, že dluh, pro který je exekuce vedena (pro částku 174.000,- Kč), zaplatil ještě před zahájením exekučního řízení (jelikož oprávněné poukazoval v pravidelných měsíčních splátkách v období od roku 1996 do května 2002 částku 5.000,- Kč měsíčně a od června 2002 do října 2005 částku 6.000,- Kč měsíčně) a že v rozhodnutích soudů obou stupňů byly zohledněny pouze platby, které zaplatil od září 2001 do doby rozvodu manželství účastníků, tj. do 23. 5. 2003, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k exekuci navrženého podkladového rozhodnutí. Toto rozhodnutí však exekuční soud není oprávněn věcně přezkoumávat, protože jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Měl-li dovolatel zato, že ke dni vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2005, č. j. 19 Co 278/2005 - 289, byl dluh na výživném pro manželku (oprávněnou) do právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství stanoven soudem prvního stupně v nesprávné výši, popřípadě, že dlužné výživné činilo k tomuto dni částku nižší než 226.220,- Kč, mohl tyto námitky uplatnit v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně; jelikož tak neučinil a rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výroku o dlužném výživném, a nabyl právní moci, nelze již v exekučním řízení otázku existence a výše dluhu ke dni vydání rozsudku odvolacího soudu v nalézacím řízení (§154 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumávat, jak odvolací soud správně dovodil. Protože povinný, jak sám tvrdí, zaplatil oprávněné částku 174.000,- Kč na výživném pro manželku před vydáním exekučního titulu (v období od června 2003 do října 2005), nejsou předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. splněny.
Dále dovolatel namítá, že na vymáhanou pohledávku započetl (dne 7. 11. 2005) svou (proti)pohledávku za oprávněnou ve výši 174.000,- Kč, kterou jí zaplatil v pravidelných měsíčních splátkách od června 2003 do října 2005 za účelem splnění vymáhané pohledávky, a že vzhledem k tomuto kompenzačnímu projevu došlo k zániku vymáhané pohledávky ve výši této částky.
Podle §97 odst. 3 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou.
Z tohoto ustanovení je třeba jednoznačně dovodit, že i kdyby povinný námitku započtení tvrzené (proti)pohledávky ve výši 174.000,- Kč proti vymáhané pohledávce uplatnil a i kdyby vůbec vznikla a existovala, je vyloučeno, aby takovýto kompenzační projev způsobil v daném případě zánik vymáhané pohledávky v této výši, neboť zákon o rodině připouští započtení vzájemných pohledávek proti pohledávkám na výživné jen dohodou, jejíž existenci povinný netvrdil a ani neprokazoval. Předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (nikoliv podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jak se dovolatel mylně domnívá) tak opětovně nejsou dány.
Protože usnesení odvolacího soudu je v části výroku, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno, správné, Nejvyšší soud dovolání povinného v tomto rozsahu podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu