ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4747.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4747/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) P. B., b) M. B., bytem tamtéž, proti povinné B.-P., s.r.o. zastoupené advokátem, pro 965.000,- Kč a 1.205.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 26 Nc 305/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 6. 2007, č. j. 26 Co 637/2004-212, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud – posuzováno podle obsahu výroku – potvrdil usnesení z 21. 7. 2004, č. j. 26 Nc 305/2004-6, jímž okresní soud nařídil exekuci tam specifikovaných notářských zápisů. Že jde o (ve skutečnosti) potvrzující výrok, vyvozuje dovolací soud z okolnosti, že o právech a povinnostech účastníků bylo rozhodnuto stejně jako v řízení před soudem prvního stupně (k tomu srov. závěr druhého a třetí odstavec strany 11 napadeného rozhodnutí /č.l. 217/, kde odvolací soud výslovně uvádí, že „nelze mít za to, že o otázce nařízení exekuce bylo odvolacím soudem rozhodnuto z obsahového hlediska jinak než před soudem prvního stupně, a že tedy provedená změna má pouze formální, nikoli obsahový význam, a že výrok týkající se pověření soudního exekutora byl změněn pouze v zájmu upřesnění jeho označení“).
V dovolání povinná namítá, že řízení bylo stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud nevzal v úvahu připojený spis Policie ČR ve Ž. n. S., v němž se dokládá, že povinná nejen v rámci nařízení exekuce, ale i formou trestního oznámení brojila proti zneužití zmocnění daného jí Ing. D. B. Odvolací soud sice uznal námitku, že došlo k překročení zmocnění daného povinnou zmocněnci, avšak dovodil, že povinná neoznámila svůj nesouhlas oprávněným bez zbytečného odkladu poté, co se o překročení zmocnění Ing. D. B. dověděla. Takový závěr však podle dovolatelky nemůže obstát, jelikož první oprávněný již v době podání vysvětlení ještě před zahájením svého trestního stíhání věděl o tom, že povinná odmítá jeho nároky vyplývající z notářského zápisu. Má tedy povinná za to, že tyto obranné kroky ve formě trestního oznámení vedla proti prvnímu oprávněnému bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení §33 odst. 1 občanského zákoníku, čímž jasně dala najevo svou vůli neuznat jednání zmocněnce jako jednání ji zavazující.
Další vadu řízení spatřuje povinná „již v rámci samotného sepisu notářských zápisů, jelikož ty neměly být vůbec sepsány, neboť zmocněnec neměl k dispozici plnou moc s ověřeným podpisem byť jen jednoho z obou jednatelů povinné. V této části procesu došlo k pochybení již ze strany notáře, neboť ten neměl možnost ověřit si pravost podpisů osob jednajících za povinnou a vůli povinné, kterou zmocněnec projevil na základě prostého zmocnění (pouze ověřené kopie plné moci s vidimační doložkou Městského úřadu ve V. M.). Povinná má za to, že tímto postupem notáře zůstaly nesplněny formální požadavky na notářský zápis ve smyslu ustanovení §92 odst. 1 v návaznosti na ustanovení §71a-c notářského řádu. Podle povinné měl pro takovýto případ notář vyžadovat plnou moc s ověřeným podpisem zmocnitele event. speciální plnou moc zmocňující k sepisu notářských zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti. Jestliže v tomto nespatřoval vadu řízení ani odvolací soud, pak podle dovolatelky věc posoudil z hlediska zmíněných ustanovení notářského řádu nesprávně, v čemž povinná spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Notář podle dovolatelky postupoval nesprávně i v tom, že oprávněným vydal opisy notářských zápisů; byly-li tyto opisy použity jako titul pro vedení exekuce, nebylo takový nedostatek možno zhojit ani postupem odvolacího soudu, který si vyžádal stejnopisy notářských zápisů. Odvolací soud pochybil také v tom, že nehodnotil skutečnost, že zmocněnec uznal existenci půjček prvního oprávněného, aniž k tomu měl doložen předchozí souhlas valné hromady povinné společnosti ve smyslu ustanovení §196a odst. 1 obchodního zákoníku. Zmocněnec i tímto protizákonným postupem překročil své zmocnění; také v tom povinná spatřuje nesprávné právní posouzení věci. Protože odvolací soud „neodstranil vady dosavadního řízení, které jsou natolik závažné, že způsobují neplatnost exekovaných notářských zápisů, jež pak nemohou být podkladem pro nařízení exekuce“, navrhuje dovolatelka zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Argumentací nesprávného právního posouzení věci z hlediska ustanovení §33 odst. 1 občanského a §196a odst. 1 obchodního zákoníku povinná namítá, že exekuce podle notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti byla nařízena přesto, že oprávnění nemají na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Nejvyšší soud však již v rozsudku z 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15 zaujal závěr, že nařídí-li soud exekuci podle notářského zápisu, ač oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného judikátu tedy plyne, že namítaný rozpor s hmotným právem není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.
Vytýká-li povinná odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu připojený spis Policie ČR, uplatňuje (ostatně sama takto svou námitku kvalifikuje) dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je ovšem – má-li být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – k založení přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení důvodem nezpůsobilým.
Námitkou, že notářské zápisy neměly být pro nedostatek plné moci s ověřeným podpisem vůbec sepsány, povinná jednak nekritizuje postup soudu, nýbrž notáře (což opět sama takto hodnotí, uvádí-li výslovně, že „v této části procesu došlo k pochybení notáře“), a jednak – a to je podstatné z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. – tuto okolnost uplatňuje teprve v dovolacím řízení, tedy jako nepřípustné novum.
Námitka, že notář pochybil vydáním opisů notářských zápisů není uplatnitelná prostřednictvím žádného z taxativně vymezených (v ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř.) dovolacích důvodů.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu