ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.4859.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4859/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Jiřího Zrůsta v exekuční věci oprávněné O. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému J. K., pro 1.725,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 Nc 10543/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2008, č. j. 66 Co 65/2008-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud odmítl (§218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 12. 7. 2007, č.j. 94 Nc 10543/2005-14, jímž Okresní soud v Ostravě zastavil exekuci (nařízenou usnesením ze dne 15. 11. 2005, č.j. 94 Nc 10543/2005-5) a exekutorovi a oprávněné nepřiznal náhradu nákladů exekuce, a rozhodl, že žádný z účastníků a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako subjektivně nepřípustné ani usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2006 pod č. 174, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, případně usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88), nadto není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu