ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.5526.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5526/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné E. v. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné E., s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku ke dni 21. 6. 2006, pro částku 45.574,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 2 Nc 3238/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2007, č.j. 10 Co 839/2007-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části (tj. ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a výroku III., jímž byla oprávněná zavázána zaplatit soudnímu exekutoru náklady exekuce) potvrdil usnesení soudu prvního stupně z 2. 4. 2007, č. j. 2 Nc 3238/2003-31, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Otázku zásadního právního významu shledává mimo jiné v tom, že usnesení odvolacího soudu „řeší samotné stěžejní právní otázky v rozporu s hmotným i procesním právem.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení (i odvolacího), a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu