ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.898.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 898/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. b. d. R., proti povinnému M. F., zastoupenému advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 E 136/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 6.9.2004 č.j. 9 Co 106/2004-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24.11.2003, č.j. 50 E 136/2003-6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu a jeho provedení přestěhováním povinného a všech, kdo s ním v bytě bydlí, do tam specifikovaného přístřeší. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí a jeho provedení byly splněny, zejména, že zde je formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul, a že oprávněný návrhem nájemní smlouvy doložil, že povinnému zajistil bytovou náhradu odpovídající vykonávanému rozsudku, tedy přístřeší. S odvolacími námitkami povinného, že sám v bytě již nebydlí a že jej naopak užívá jeho rozvedená manželka, jež má podle jeho názoru vlastní samostatné právo k bytu, se krajský soud vypořádal závěrem, že případné splnění povinnosti uložené titulem soud nezkoumá při nařízení výkonu, ale teprve v řízení o jeho zastavení, a že rozvedená manželka – má-li své vlastní právo k bytu – „může se domáhat zastavení výkonu po případném úspěchu v řízení o excindační žalobě podle §267 odst. 1 o.s.ř.“
V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinný především namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jedinou obranou jeho bývalé manželky je možnost podání návrhu na zastavení výkonu po případném úspěchu v řízení o excindační žalobě. Podle jeho (tedy odvolatelova) názoru je rozvedená manželka (a jejich společná zletilá dcera) oprávněna byt užívat do doby poskytnutí bytové náhrady a „v tomto smyslu se jedná o její samostatné právo, to však je odvozeno od jeho práva nájmu a vzniklo jen v důsledku rozvodu manželství“. Proto je podle povinného „třeba její postavení řešit již v rámci výkonu rozhodnutí a nikoli institutem vylučovací žaloby, jelikož taková obrana by nebyla dostatečná“.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný (jenž se otázkou přípustnosti dovolání nezabýval) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř. – a u výkonu rozhodnutí vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady též §343 o.s.ř. – soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, a zda oprávněný prokázal zajištění bytové náhrady odpovídající exekučnímu titulu. Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatel odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkal.
Závěr odvolacího soudu, že bývalá manželka povinného – dovozuje-li existenci svého samostatného, od práva povinného (rozvedeného manžela) neodvozeného práva k bytu, má k dispozici jedině vylučovací žalobu a návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., je rovněž v souladu s právní praxí i s literaturou (srov. např. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. BECK, 2006 s. 1453 a 1758).
Pokud jde o dovolatelův argument (uplatnitelný ostatně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. však nezpůsobilého), že se krajský soud nezabýval jeho odvolací námitkou, „zda se nejednalo o společný nájem bytu manžely“, pak jednak „tuto okolnost“ povinný v odvolání „ponechal poněkud stranou…“, tedy tuto námitku neuplatnil (viz třetí odstavec druhé strany odvolání na č.l. 11 versa), a jednak v následujícím odstavci odvolání sám argumentuje ustanovením §705 odst. 2 věty první občanského zákoníku, upravujícím zánik práva společného nájmu rozvodem; obranu jedině vylučovací žalobou a návrhem na zastavení výkonu by ostatně jeho manželka měla i v případě, že by právo společného nájmu manželů rozvodem nezaniklo (viz výše citovaná literatura).
Poslední námitka dovolatele, že mu nebylo doručeno rozhodnutí SBD o jeho vyloučení z družstva z 29.10.2001, které bylo podkladem pro vykonávaný rozsudek, jednak směřuje proti samotnému exekučnímu titulu, jehož věcnou správnost (stejně jako případné vady nalézacího řízení /povinný si v dovolání klade otázku, zda jeho účastnicí neměla být i rozvedená manželka/) ovšem – protože je jím vázán – exekuční soud přezkoumávat nesmí, a jednak je (v rozporu s ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř.) uplatněna jako skutkové novum, tedy nepřípustně.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.¨
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu