ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.12.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 12/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce D. p. h. m. P., proti žalovanému Z. N., o 206,- Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 6. 2001, č. j. 15 C 386/2001-8, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 154/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2007, č. j. 68 Co 295/2007-27, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 12. 6. 2001, č. j. 15 C 368/2001-8, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 206,- Kč a na náhradě nákladů řízení 1. 495,- Kč „na účet“ advokáta JUDr. J. B.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný žalobu na obnovu řízení. Namítá, že ve věci bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 2. 3. 2007, č. j. 26 C 154/2006-8, žalobu „na obnovu řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 386/2001“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. č. j. 15 C 368/2001, který byl napaden žalobou na obnovu řízení, nenabyl dosud právní moci; žalovaný proti němu podal odvolání, o němž zatím nebylo rozhodnuto. Dospěl proto k závěru, že žaloba na obnovu řízení v této věci není přípustná, neboť byla podána předčasně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2007, č. j. 68 Co 295/2007-27, odvolání žalovaného podané proti usnesení soudu prvního stupně odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že odvolání žalovaného nesplňuje náležitosti vyplývající z ustanovení §42 odst. 4 a §205 odst. 1 o. s. ř. a že žalovaný, ačkoliv byl usnesením soudu prvního stupně k odstranění konkrétně uvedených vad vyzván, jakož i poučen o následcích nesplnění této výzvy, vady odvolání neodstranil; protože pro nedostatky odvolání nelze v odvolacím řízení pokračovat, muselo být odvolání žalovaného podle ustanovení §211 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvedl, že „usnesení 68 Co 295 je neurčité, nesrozumitelné a není patrno, čeho se soudkyně domáhá“. Navrhl, aby bylo zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o. s. ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o. s. ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o. s. ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o. s. ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o. s. ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o. s. ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o. s. ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o. s. ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o. s. ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o. s. ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o. s. ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. [§239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a a §75b o. s. ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle §78d o. s. ř. [§239 odst. 3 o. s. ř.].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo podle ustanovení §211 a §43 o. s. ř. odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 2007, č. j. 26 C 154/2006-8.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, které bylo uveřejněno pod č. 72 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. února 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu