ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1247.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 1247/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalované K. L. a.s., zastoupené advokátem, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 510/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2006 č.j. 51 Co 43/2006, 51 Co 103/2006-138, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 26.5.2006 č.j. 51 Co 43/2006, 51 Co 103/2006-138 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5.5.2004 č.j. 13 C 510/2001- 87 (ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26.10.2005 č.j. 13 C 510/2001-122) ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 10.991,50 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 12.770,- Kč od 7.12.1998 do 28.2.1999 a z částky 14.667,- Kč od 7.12.1999 do 31.3.1999, a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že za stavu, kdy žalobce neprokázal, že po neplatném rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ve zkušební době ze dne 3.12.1998 oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, skončil pracovní poměr účastníků podle ustanovení §61 odst. 3 písm. b) zák. práce ke dni 7.12.1998 a žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu (dvouměsíční) výpovědní doby, který ovšem – s ohledem na průměrný hodinový výdělek žalobce 79,37 Kč, zjištěný postupem podle ustanovení §17 zákona č. 1/1992 Sb. – činil podle názoru odvolacího soudu celkem 26.311,25 Kč, tedy ještě o 1.130,75 Kč méně než vypočetl soud prvního stupně, a proto žalobce „nemohl být úspěšný v další části tvrzeného nároku, tj. ve výši 10.991,50 Kč s příslušenstvím, pokud se celkově domáhal částky 38.433,50 Kč“. Obvodní soud pro Prahu 10 poté usnesením ze dne 12.1.2007 č.j. 13 C 510/2001-147 žalobci uložil, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 97.540,50 Kč k rukám advokáta Mgr. M. H.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. b), případně §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť podle jeho názoru soudy ve věci rozhodly v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, a navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Uvedené neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 10.991,50 Kč. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Protože dovolání žalobce do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé není v posuzovaném případě podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, protože zákon v takovém případě - jak vyplývá z ustanovení §237 odst. 2 o.s.ř - nepřipouští dovolání ani na základě rozhodnutí dovolacího soudu, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jejího práva, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu