ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1650.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 1650/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované A. D., zastoupené advokátkou, o 8.499,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2006, č. j. 57 Co 73/2006-54, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 21 C 101/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 2007, č. j. 8 Co 423/2007-47, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 19.10.2005, č. j. 21 C 101/2005-46, rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.499,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 16.2.2004 do zaplacení“; uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.825,- Kč k rukám jejího zástupce; „přiznal“ zástupkyni žalované „odměnu za zastoupení a náhradu hotových výdajů ve výši 3.225,- Kč“ s tím, že tato částka jí bude „po právní moci rozsudku vyplacena z účtu Okresního soudu v Karviné“.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15.2.2006, č.j. 57 Co 73/2006-54, k odvolání žalované tento rozsudek soudu prvního stupně „v napadené části“ potvrdil.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.2.2006, č.j. 57 Co 73/2006-54, podala žalovaná u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově dne 28.4.2006 žalobu pro zmatečnost. Uvedla, že „uvedené usnesení napadá z důvodu podle §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně – JUDr. M. K.“; že „soudkyně je vůči jejímu manželovi negativně zaujatá“; že „v právní věci jejího manžela činí úmyslné průtahy v řízení“. Současně uvedla že „je na mateřské dovolené a pečuje o děti, které jsou ve velmi vážném zdravotním stavu“, a proto „žádá, aby jí bylo umožněno zaplatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 200,- Kč“.
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 31.5.2006, č. j. 21 C 101/2005-3, doplněné usnesením ze dne 4.9.2006, č. j. 115 C 296/2006-14, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „podle §230 odst. 1 písm. b) o.s.ř. žaloba pro zmatečnost není přípustná proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení a o lhůtě k plnění“.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4.9.2007, č. j. 8 Co 423/2007-47, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, ze dne 31.5.2006, č. j. 21 C 101/2005-3, doplněné usnesením ze dne 4.9.2006, č. j. 115 C 296/2006-14,, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „okresní soud nepochybil a rozhodl zcela správně“.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 4.9.2007, č. j. 8 Co 423/2007-47, podala žalovaná dovolání. Namítá, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“; že „odvolací soud zcela pominul její odvolací důvody a námitky“; že „ze strany soudu došlo k porušování základních lidských práv a svobod“; že „v době čerpání mateřské dovolené opakovaně žádala soud o možnost dlužnou částku ve výši 8.449,- Kč splácet dle jejích finančních možností a spor tak mohl být vyřešen smírem“; že „v řízení před Ústavním soudem mělo být prokázáno úmyslné ovlivňování sporu jejího manžela se společností O. – D. D.“ a že „nyní musí čekat na vyplacení částky ve výši 4.200.000,- Kč, o kterou byl dle Ústavního soudu její manžel soudními průtahy poškozen“. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Dovolatelka v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Z vylíčení důvodů dovolání je naopak zřejmé, že uplatněné námitky se netýkají okolností významných z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný ani podle §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 500,- Kč (srov. ustanovení §10 odst. 3, §14 odst. 3, §15, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 800,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 800,- Kč, zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu