ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2034.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2034/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po M. Č., za účasti 1) J. Č., 2) A. Č., obou zastoupených advokátem, 3) M. Č., zastoupeného notářem, a 4) Y. P., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 23 D 655/2003, o dovolání M. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. prosince 2007, č. j. 26 Co 599/2007-352, takto:
I. Dovolání M. Č., se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání M. Č. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4.12.2007, č. j. 26 Co 599/2007-352, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 2.7.2007, č. j. 23 D 655/2003-318, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) je z hlediska posouzení otázek souvisejících se zánikem nájemního vztahu v daném případě v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, ročník 2002, a v časopise Soudní judikatura pod č. 148, ročník 2001; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.11.1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 67, ročník 2002; rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 9. 1971, 1 Cz 68/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67, ročník 1972; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.1.2006, sp. zn. 26 Cdo 813/2005) a nemá tedy z tohoto hlediska po právní stránce zásadní význam.
Zbývající námitky dovolatele již nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování nebo že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. Č. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu