ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2215.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2215/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce O. J., zastoupeného advokátem, proti žalované S. C. R. L. \"B.\", o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 209/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2007 č.j. 30 Co 565/2007-175, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7.11.2007 č.j. 30 Co 565/2007-175, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 8.6.2007 č.j. 6 C 209/2004-157 ve věci samé (ve výroku o zamítnutí žaloby o určení, že na nemovitostech nevázne zástavní právo), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (oběma rozsudky soudu prvního stupně vydanými v této věci bylo rozhodnuto o věci samé stejně - žaloba byla zamítnuta) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z hlediska právního posouzení věci vychází rozsudek odvolacího soudu z ustálené judikatury soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1999 sp. zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněném pod č. 48 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2000, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2001 sp. zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněném pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Dovolatel ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - uplatnil rovněž dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, na nichž je rozsudek odvolacího soudu vybudován. K okolnostem, uplatněným tímto dovolacím důvodem, však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Protože dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu