ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2288.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2288/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci návrhu navrhovatelek a) F., a.s., a b) S. I. G., a.s., na povolení zápisu změn do obchodního rejstříku za účasti 1) I. S. L., všech zastoupených Mgr. Ing. J. Š., a 2) JUDr. M. R., zastoupeného advokátem, o žalobě pro zmatečnost podané JUDr. M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2005 č.j. 14 Cmo 449/2005-543(567), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 10/2007, o dovolání JUDr. M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008 č.j. 11 Cmo 223/2007-49, takto:
I. Dovolání JUDr. M. R. se odmítá.
II. JUDr. M. R. je povinen zaplatit navrhovatelce a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.737,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.6.2005 č.j. F 76591/2005/B 7143, B 9253-465 vyhověl návrhu na zápis fúze sloučením obou navrhovatelek, na základě které zanikla společnost S. I. G., a.s. sloučením s obchodní společností F., a.s..
Odvolání JUDr. M. R. podané proti tomuto usnesení Vrchní soudu v Praze usnesením ze dne 30.12.2005 č.j. 14 Cmo 449/2005-543(567) odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že \"odvolatel jako (možná domnělý) akcionář jednoho z navrhovatelů nemůže být účastníkem tohoto řízení, neboť v tomto řízení není rozhodováno o jeho právech nebo povinnostech, ale o právech a právem chráněných zájmech v obchodním rejstříku zapsaných podnikatelů, navrhovatelů\", a že tedy odvolatel \"není účastníkem tohoto řízení, procesní právo podat odvolání do rozhodnutí soudu prvého stupně mu nesvědčí\". Odvolání proto muselo být podle ustanovení §218 odst.1 písm.b) [správně §218 písm.b)] o.s.ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal JUDr. M. R. žalobu pro zmatečnost ze dne 6.2.2007. Uvedl, že \"postupem rejstříkového soudu i soudu odvolacího byl zkrácen na svých právech tím, že nebyl přibrán do řízení jako účastník, ač k tomu byly splněny všechny podmínky a přiznání tohoto postavení se u soudu opakovaně domáhal\".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.4.2007 č.j. 1 Cm 10/2007-27 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že JUDr. M. R. je povinen zaplatit společnosti F., a.s. na náhradě nákladů řízení 10.591,- Kč k rukám advokáta. V souladu s judikaturou soudů dovodil, že \"akcionář společnosti, která nezaniká, která je nadále v obchodním rejstříku zapsána, obecně účastníkem rejstříkového řízení není, neboť svých práv souvisejících s akciemi, které vlastní, se může domoci jiným způsobem\". Soud prvního stupně uzavřel, že odmítnutím odvolání JUDr. M. R. mu nebylo odňato žádné právo, které by mu jako účastníku řízení náleželo, neboť JUDr. M. R. nikdy účastníkem tohoto rejstříkového řízení nebyl.
K odvolání JUDr. M. R. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16.1.2008 č.j. 11 Cmo 223/2007-49 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že JUDr. M. R. je povinen zaplatit společnosti F., a.s. na náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 5.117,- Kč k rukám advokáta. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že \"akcionáři akciové společnosti sice nejsou účastníky řízení před rejstříkovým soudem, ale právo na soudní a jinou ochranu jim není odepřeno s ohledem na §131 obchodního zákoníku ve spojení s §200e o.s.ř.\", a že \"akcionáři akciové společnosti se tedy mohou svých práv domáhat u soudu jiným způsobem, než účastenstvím v řízení před rejstříkovým soudem\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal JUDr. M. R. dovolání. Namítá, že \"podle právní úpravy účinné do 30.6.2005 sice akcionář společnosti, jíž se zápis do obchodního rejstříku týká, explicitně jako účastník uveden není, nicméně účastenství akcionáře v konkrétní situaci je třeba posuzovat i z hlediska případných nevratných změn v jeho postavení, proti kterým se nemůže bránit zákonem předvídaným postupem podle §131 a §183 obchodního zákoníku, jak také vyplývá z judikatury, např. ÚS 185/1998 a 29 Odo 43/2002\". Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc u vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelka a) navrhla, aby dovolací soud dovolání JUDr. M. R. odmítl. Souhlasí s názorem odvolacího soudu a má za to, že JUDr. M. R. v době rozhodování jediného akcionáře navrhovatele o fúzi sloučením se zanikající společností S. I. G., a.s. ze dne 27. května 2005, které je prapůvodní příčinou všech žalob \"tzv. Účastníka\" již účastníkem nebyl a do dnešního dne není akcionářem navrhovatelky a).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
JUDr. M. R. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
JUDr. M. R. napadl žalobou pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.12.2005 č.j. 14 Cmo 449/2005-543, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2005.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje - jak správně soudy dovodily - mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. I když to zákon - na rozdíl od zmatečností podle ustanovení §229 odst.1, 2 a 3 o.s.ř. - výslovně neuvádí, ze znění ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že důvodem žaloby (zmatečností) v těchto případech je skutkově nebo právně chybný a tedy v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, tu představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem a tedy důvod ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu bez ohledu na to, zda je či není věcně správné.
Žaloba pro zmatečnost je opravným prostředkem, který směřuje k tomu, aby zjištěná zmatečnost byla odstraněna a aby tímto způsobem byla zjednána náprava v procesněprávních vztazích účastníků řízení. Je-li důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. skutkově nebo právně chybný závěr odvolacího soudu o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, pak tu zákon nemá na mysli pouhé posouzení, zda odvolací soud měl pro své rozhodnutí po skutkové stránce dostatek podkladů, zda je správně vyhodnotil, zda jeho usnesení bylo přezkoumatelným způsobem zdůvodněno nebo zda je postiženo jinou vadou, která by mohla mít vliv na správnost závěrů o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; zákon tu naopak předpokládá, že na základě žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. bude přezkoumána (posouzena) věcná správnost závěrů odvolacího soudu a že tím bude zajištěno, že obstojí jen taková rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, která jsou po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem.
Vrchní soudu v Praze žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením ze dne 30.12.2005 č.j. 14 Cmo 449/2005-543, odmítl odvolání JUDr. M. R. proti usnesení Městského soudu v Praze z důvodu, že jako (možná domnělý) akcionář jednoho z navrhovatelů nemůže být účastníkem tohoto řízení ve věcech obchodního rejstříku. Uvedený závěr odpovídá ustálené judikatuře soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 31 Cdo 2089/99, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000) a dovolací soud na něm nemá důvod cokoliv měnit. Vzhledem k tomu, že uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání JUDr. M. R. podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly navrhovatelce a) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč [srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce navrhovatelky a) advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které navrhovatelce a) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 437,- Kč. Protože dovolání JUDr. M. R. bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby navrhovatelce a) tyto náklady nahradil. JUDr. M. R. je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.737,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který navrhovatelku a) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Dalším úspěšným účastníkům za dovolacího řízení náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř. bylo proto rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu