ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2788.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2788/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) A. J., b) J. J., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Ing. R. V., zastoupenému advokátem, o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 201/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2007 č.j. 20 Co 561/2007-77, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.034,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je nepřípustný prodej zástavy, kterou tvoří \"nemovitost čp. 95 se stp. č. 283 a p.č. 29/32 v katastrálním území Ž., zapsané na LV u KÚ v M. B. podle zástavní smlouvy k nemovitosti č. 676/93 uzavřené fou K. b., a.s., a žalobci J. J. a A. J. dne 29.6.1993, vklad zástavního práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v M. B. dne 29.6.1993\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že dne 29.6.1993 uzavřeli s K. b., a.s. zástavní smlouvu č. 676/93, kterou dali k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru do zástavy předmětné nemovitosti, a že zástavní smlouva \"nabyla účinnosti dnem povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí u KÚ v M. B.\". Dopisem ze dne 10.4.2006 žalovaný upozornil žalobce \"na zamýšlený výkon práva, kde jim sdělil, že zamýšlí navrhnout s ohledem na ustanovení §36 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb. provedení veřejné dražby nedobrovolné\", a dopisem ze dne 4.7.2006 dražebník oznámil žalobcům konání veřejné nedobrovolné dražby jejich nemovitosti. Oznámení o dražbě však neobsahuje náležitý \"důvod\", což bylo \"nepochybně převzato ze smlouvy o provedení dražby\", která je proto neplatným právním úkonem a je důvodem pro upuštění od dražby. Žalobcům navíc nebyla zaslána \"právně účinná upozorňovací listina\", nemovitosti jsou popsány \"v naprosto jiném katastrálním území\", dražebník nezajistil řádný odhad nemovitostí, neboť žalobci nebyli vyzváni k umožnění provedení odhadu ceny předmětu dražby, a zástavní právo bylo uplatněno po uplynutí promlčecí lhůty. Prodej nemovitostí v oznámené veřejné dražbě je proto nepřípustný.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 31.5.2007 č.j. 11 C 201/2006-56 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16.664,- Kč k rukám advokáta. Poté, co dovodil, že námitka \"ohledně katastrálního území\" již byla vyřešena \"v rámci věci projednávané pod sp. zn. 11 C 102/2006, ve které byla zamítnuta žaloba žalobců na určení, že nevzniklo nebo neexistuje zástavní právo na základě neplatné zástavní smlouvy\", a že otázka promlčení zástavního práva byla vyřešena \"rozsudkem Nejvyššího soudu ČR čj. 21 Cdo 2048/2004 ze dne 18.1.2006\", soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný splnil všechny podmínky k provedení oznámené \"nedobrovolné dražby\" a že nebyl prokázán žádný důvod, pro který by byl prodej zástavy ve veřejné dražbě nepřípustný.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.12.2007 č.j. 20 Co 561/2007-77 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.823,- Kč k rukám advokáta. Na základě zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o provedení dražby nedobrovolné, kterou žalovaný uzavřel s dražebníkem B., s.r.o. dne 4.7.2006 poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o přípustnosti nedobrovolné dražby sjednané smlouvou ze dne 11.6.2003, je platným právním úkonem. Smlouva o provedení dražby nedobrovolné ze dne 4.7.2006 obsahuje podle názoru odvolacího soudu všechny stanovené náležitosti, a to včetně \"ujednání lhůty, do které má být zasláno oznámení o dražbě\" a \"vymezení důvodu dražby\". Námitkou žalobců, kteří zpochybňovali, zda byla řádně stanovena \"cena podle §13 zákona č. 26/2000 Sb.\", se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že může být řešena v řízení o vyslovení neplatnosti dražby podle ustanovení §48 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že soudy \"nedodržely závazný nález Ústavního soudu ze dne 25.11.2003 sp. zn. I ÚS 558/01\", z něhož \"nelze mít žádné pochybnosti, že režim předmětného zástavního práva se řídí obchodním zákoníkem\", a že se tedy soudy řádně nezabývaly jimi vznesenou námitkou promlčení zástavního práva. Žalobci dále dovozují, že oznámení o dražbě postrádá údaj o důvodu, pro který je navrhováno provedení dražby, ačkoliv je to nepochybně významné pro další postup, který mohl být zvolen, a že žalovaný nemá vůči žalobkyni a) \"soudem přiznané zástavní právo a nemá soudem vymahatelnou pohledávku\". Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců odmítl či zamítl. Uvedl, že žalobci podali dovolání zřejmě opožděně, že jen opakují argumenty, které již dříve nebyly shledány důvodnými, a že veřejná dražba nemovitostí žalobců již byla na základě dřívější smlouvy provedena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Námitka žalobců o tom, že by se soudy řádně nezabývaly jimi uplatněnou námitkou promlčení zástavního práva, není důvodná. Již v předchozím řízení o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, vedené u soudu prvního stupně nejprve pod sp. zn. 11 C 366/2003 a posléze pod sp. zn. 11 C 106/2006, bylo dovozeno, že předmětné zástavní právo není promlčeno a dovolací soud na tomto závěru, vysloveném v jeho rozsudku ze dne 18.1.2006 č.j. 21 Cdo 2048/2004-118, nemá důvod cokoliv měnit.
Zásadní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nemůže spočívat v závěru o tom, zda je platným právním úkonem smlouva o provedení dražby nedobrovolné, kterou žalovaný uzavřel s dražebníkem B., s.r.o. dne 4.7.2006. Nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě může být ve smyslu ustanovení §166 odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002 do 31.8.2006) dána jen z důvodů, které neumožňují (vylučují), aby byla zástava ve veřejné dražbě zpeněžena za účelem uspokojení zajištěné pohledávky. I kdyby byla smlouva o provedení dražby nedobrovolné neplatná, nepochybně nejde o okolnost, která by vylučovala to, aby věřitel (zástavní věřitel) mohl dosáhnout uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje zástavy. Vyřešení této otázky je proto pro rozhodnutí o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě právně bezvýznamné.
Názor dovolatelů o tom, že žalovaný nemá vůči žalobkyni a) \"soudem přiznané zástavní právo a nemá soudem vymahatelnou pohledávku\", zjevně odporuje obsahu pravomocného rozsudku býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.12.1998 č.j. 24 Cm 370/97-27. Ani tato námitka tedy nemůže vést k závěru, že by napadený rozsudek odvolacího soudu měl po právní stránce zásadní význam.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalobců proti němu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.250,- Kč [srov. §8, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 484,50 Kč. Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 3.034,50 Kč společně a nerozdílně nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu