ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3382.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3382/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Š. A. a. s., o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 307/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2008, č. j. 23 Co 104/2008-536, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243odst. 2 o.s.ř.):
Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví, která jí vznikla tím, že jí žalovaný od 8. 2. 1999 do 15. 12. 1999 přiděloval práci, která pro ni byla zdravotně nevhodná.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2005 č. j. 9 C 307/2001-403 potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006 č. j. 23 Co 153/2006-423, že základ nároku žalobkyně je důvodný z jedné poloviny.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 9. 2007 č. j. 21 Cdo 1199/2007-471 dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006 č. j. 23 Co 153/2006-423 odmítl.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 10. 1. 2008 č. j. 9 C 307/2001-515 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 63.004,- Kč „a dále částku 245.974,- Kč hrubého“, a aby jí platil „měsíční rentu 3.111,- Kč od 1. 1. 2008“, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni „další částku 78.750,- Kč, další částku 253.396,- Kč hrubého a hradil od 1. 1. 2008 měsíční rentu v další částce 2.813,- Kč“, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že žalovaný je povinen „zaplatit státu – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek 10.390,- Kč“. Ve věci samé dospěl soud prvního stupně ohledně výše jednotlivých nároků k závěru, že žalobkyni přísluší jedna polovina náhrady za bolest zvýšené na čtyřnásobek, jedna polovina náhrady za ztížení společenského uplatnění zvýšeného na osminásobek, a jedna polovina náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, a obdobně přiznal žalobkyni z jedné poloviny uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 17.12.1999 do 27.8.2000 a na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení této pracovní neschopnosti.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2008 č. j. 23 Co 104/2008-536 rozsudek soudu prvního stupně „v zamítavém výroku II. a v souvisejících výrocích o nákladech řízení a povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek“ potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2008 č. j. 23 Co 104/2008-536, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 1. 2008 č. j. 9 C 307/2001-515 ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (po rozhodnutí o základu nároku ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
I když žalobkyně v dovolání mimo jiné uvedla, že „soud druhého stupně nesprávně právně posoudil otázku, od které doby (od jakého data) vzniká žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází při úvaze, kdy v příčinné souvislosti s nesprávným pracovním zařazením vznikla žalobkyni újma na výdělku, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), představují uvedené námitky žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu