ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3917.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3917/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněného S., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. V., zastoupenému advokátem, pro 975.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2006, č. j. 7 Co 862/2006-36, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 30/2006, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2007, č. j. 11 Cmo 197/2007-63, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, č. j. 11 Cmo 197/2007-63, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 4. 2007, č. j. 11 C 30/2006-45, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. c) o.s.ř., neboť – vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005] - napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce nemůže být ani kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který byl povinným v dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) - rovněž uplatněn [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu