ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.720.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 720/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce L. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované B. CZ, s.r.o., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti příklepu při dražbě dobrovolné, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 294/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2007 č.j. 21 Co 31/2007-118, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.034,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"právní úkon (příklep při dražbě dobrovolné), na základě něhož získala žalovaná vlastnictví k nemovitostem úpadce B. & H., s.r.o., je absolutně neplatný\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že správce konkursní podstaty úpadce B. & H., s.r.o. A. S. navrhl zpeněžení konkursní podstaty úpadce veřejnou dražbou dobrovolnou a že tento majetek byl při dražbě konané dne 10.1.2002 vydražen žalovanou. Protože \"vydražením majetku úpadce došlo k záměrnému porušení ustanovení §3 a §4 zákona 26/2000 Sb., dále §67b zákona 328/1991 Sb. a také §127, §126, §128 a §128a zákona 140/1961 Sb.\", považuje žalobce \"právní úkon - nabytí vlastnictví příklepem v dražbě dobrovolné ve prospěch vydražitele za absolutně neplatný\".
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31.8.2006 č.j. 16 C 294/2004-88 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13.414,- Kč k rukám advokáta Mgr. L. V. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobce není ve smyslu §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách \"osobou oprávněnou podat žalobu o neplatnost dražby\" a že, i kdyby \"takovou osobou byl\", žaloba byla podána po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty. Na určení \"absolutní neplatnosti právního úkonu - nabytí vlastnictví příklepem v dražbě dobrovolné\" ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. žalobce nemá naléhavý právní zájem.
K odvolání žalobce Krajský soudu v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7.3.2007 č.j. 21 Co 31/2007-118 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 8.891,- Kč k rukám advokáta Mgr. L. V., a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.860,- Kč k rukám advokáta Mgr. L. V. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Současně dospěl k závěru, že žalobce nemá \"aktivní věcnou legitimaci k řízení\", neboť \"není účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, a ani se jeho právní sféry sporný právní vztah nebo sporné právo netýká\". Podle odvolacího soudu navíc \"nárok podle zákona o veřejných dražbách\" nelze uplatňovat \"podle jiného právního předpisu\". Protože žalobce se domáhá požadovaného určení s poukazem na okolnosti, které jsou důvodem pro vyslovení neplatnosti dražby podle ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, přestavuje žaloba \"prostředek k obcházení zákonem stanovených podmínek, za nichž lze výsledek dražby zpochybnit\". Příklep udělený ve veřejné dražbě prováděné podle zákona o veřejných dražbách je právní skutečností, na základě které přechází vlastnictví na vydražitele, uhradil-li ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením; určení neplatnosti této právní skutečnosti prostřednictví ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. nemá oporu v právním řádu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacího soudu v první řadě, že \"v rozporu s ust. §120 o.s.ř. neprovedl důkazy navržené žalobcem\", ačkoliv by \"osvědčily, že průběh dražby dobrovolné konané 10.1.2002, na jejímž základě získal vydražitel vlastnictví k nemovitostem úpadce, byl v rozporu s ustanoveními zák. 26/2000 Sb. a s ust. §67b zák. 328/1991 Sb.\". Žalobce dále nesouhlasí s názorem soudů, podle nichž \"není aktivně legitimován k podání žalobního návrhu na určení dle §80 písm.c) o.s.ř.\", a poukazuje na to, že neměl možnost \"tuto dražbu napadnout žalobou na neplatnost dražby\", neboť nebyl účastníkem dražby, a že jako \"subjekt spojený s konkursním řízením úpadce\" byl oprávněn \"po zjištění porušení ustanovení §67b zákona o konkursu a vyrovnání podat žalobu na určení, a to zejména v případě, kdy dovolatel podává zároveň proti žalovanému žalobu na plnění\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Uvedla, že otázky významné v projednané věci již byly judikaturou soudů vyřešeny, a že žalobce ani žádné právní otázky neoznačil, neboť \"pouze poukazuje na to, že dle jeho názoru došlo k porušení zákona o dražbách a zákona o konkursu a vyrovnání\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2005 sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání tedy v takovém případě je skutečnost, že v dovolání byly označeny všechny právní otázky, na základě jejich posouzení byla žaloba zamítnuta.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Příklepem se rozumí úkon licitátora spočívající v klepnutí kladívkem, jímž dochází za stanovených podmínek k přechodu vlastnického či jiného práva k předmětu dražby [§2 písm. j) zákona o veřejných dražbách].
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008 sp. zn. 21 Cdo 599/2007, který byl uveřejněn pod č. 91 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Příklep udělený licitátorem ve veřejné dražbě, provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud nemůže zrušit, a to ani při analogickém použití Občanského soudního řádu (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2008 sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 16 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dále dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
Výše uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením §27 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se může v zákonem určené lhůtě domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná, a konkursní věřitel, který má za to, že správce při zpeněžování vydraženého majetku nepostupoval s péčí řádného hospodáře, se může po správci konkursní podstaty domáhat náhrady škody nebo jiné újmy mu tím způsobené (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Správně mimo jiné zdůraznil, že určení neplatnosti \"příklepu při dražbě dobrovolné\" prostřednictvím určení ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. nepřichází v úvahu již proto, že nepřestavuje určení právního vztahu, práva nebo právního úkonu, ale právní skutečnosti, které nemá oporu v ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. a které může mít své opodstatnění, jen kdyby to stanovil zákon. Uvedený závěr odvolacího soudu, který sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, žalobce - jak vyplývá z obsahu dovolání - nezpochybnil. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v občanském soudním řízení nelze vyhovět žalobě o určení neplatnosti příklepu ve veřejné dražbě provedené podle zákona o veřejných dražbách, je už z tohoto důvodu nepochybné, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.250,- Kč [srov. §8, §10 odst.3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. L. V. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 484,50 Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované náklady v celkové výši 3.034,50 Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu