ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1554.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 1554/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. H., zastoupenému advokátem, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 193/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 2007, č. j. 19 Co 148/2006-49, ve znění opravného usnesení ze dne 29. února 2008, č. j. 19 Co 148/2006-78, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. ledna 2007, č. j. 19 Co 148/2006-49, ve znění opravného usnesení ze dne 29. února 2008, č. j. 19 Co 148/2006-78 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 6 C 193/2005-23, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2005, č. j. 6 C 193/2005-23, uložil žalovanému povinnost „uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu ve znění kupní smlouvy, která je nedílnou přílohou tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. 259/5 a pozemku ve zjednodušené evidenci – parcela původ přídělový plán nebo jiný podklad č. 449/3 v obci A. a kat. území A. u L., každý z nich v rozsahu jedné ideální poloviny. Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl k pozemkům od O. Z. darovací smlouvou z 10. 11. 2003 s právními účinky vkladu k 24. 11. 2003. O. Z. a žalovaný nejsou osobami blízkými. V prosinci 2003 se žalobkyně dověděla, že O. Z. převedl pozemky na žalovaného, aniž jí učinil nabídku k jejich koupi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že §140 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) nelze vykládat tak, že by se předkupní právo vztahovalo jen na úplatný převod spoluvlastnického podílu, neboť „v případě bezplatného převodu spoluvlastnického podílu bez realizace předkupního práva ostatních spoluvlastníků by takovými úkony docházelo k obcházení účelu zákona“. S ohledem na to, že došlo k porušení předkupního práva žalobkyně, bylo žalobě vyhověno.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 11. ledna 2007, č. j. 19 Co 148/2006-49, ve znění usnesení ze dne 29. února 2008, č. j. 19 Co 148/2006-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve věci samé v tomto znění: „Žalovanému se ukládá povinnost uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu tohoto znění: Žalovaný P. H. prodává jednu ideální polovinu pozemkové parcely č. 259/5 – ostatní plocha a jednu ideální polovinu parcely ve zjednodušené evidenci č. 449/3 – původ přídělový plán nebo jiný podklad (GP) v obci A. a katastrálním území A. u L., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště v Ú. n. O., na listu vlastnictví č. 259, žalobkyni E. M. za kupní cenu 2.210,- Kč, která nemovitosti do svého vlastnictví za tuto cenu kupuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému kupní cenu ve výši 2.210,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že převodem spoluvlastnického podílu se rozumí každé nakládání s ním, úplatné i bezúplatné, které vede ke změně osoby spoluvlastníka, tedy i jeho darování. Uvedl, že jestliže O. Z. převedl svůj spoluvlastnický podíl na žalovaného, aniž by jej nabídl žalobkyni, došlo k porušení předkupního práva a žalobkyně se může domáhat, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní ohledně sporného spoluvlastnického podílu kupní smlouvu. Odvolací soud obsah kupní smlouvy učinil součástí výroku rozsudku proto, že v písemném vyhotovení kupní smlouvy, která byla přílohou rozsudku soudu prvního stupně, byly uvedeny i nadbytečné náležitosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedl, že jedinou spornou otázkou se stala otázka, „zda lze převést spoluvlastnický podíl bezúplatně (v tomto případě na základě darovací smlouvy) na jinou osobu, než spoluvlastníka nebo osobu blízkou, bez realizace předkupního práva, v tomto případě předkupního práva zákonného, neboť předkupní právo a podmínky jeho výkonu nebyly mezi spoluvlastníky upraveny smluvně“. Podle názoru žalovaného byla tato otázka soudy obou stupňů řešena v rozporu s hmotným právem, neboť předkupní právo podle §140 obč. zák. se vztahuje jen na úplatný převod spoluvlastnického podílu, nikoliv bezúplatný, konkrétně darování. Tak to měl podle žalovaného na mysli i zákonodárce. Protože ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví neobsahují podrobnější úpravu práv a povinností ze zákonného předkupního práva, musí se vztahy z předkupního práva řídit ve smyslu §853 obč. zák. ustanoveními o smluvním předkupním právu podle §602 a násl. obč.zák. V souvislosti s §602 odst. 1 a §606 obč. zák. je třeba §140 obč. zák. vykládat tak, „že pouze tehdy, kdy některý ze spoluvlastníků chce úplatně převést svůj podíl na třetí osobu, která není pro něho osobou blízkou, a tato třetí osoba nabídne, že jeho podíl koupí, vznikne spoluvlastníkovi povinnost nejdříve svůj podíl nabídnout ke koupi ostatním spoluvlastníkům“. Nesouhlasí s tím, že by výklad žalobce mohl vést ve svých důsledcích k obcházení účelu zákona. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání. Neztotožňuje se s výkladem §140 obč. zák. prezentovaným žalovaným, zejména se závěrem, že předkupní právo podle §140 obč. zák. se vztahuje pouze na úplatné převody spoluvlastnického podílu. Podle žalobkyně by takový výklad byl „v rozporu s jedním ze základních principů ovládajících demokratické právní systémy, a to principem právní jistoty“. Poukázala na to, že i autoři komentáře k občanskému zákoníku (Jehlička/Švestka/Škárová a kolektiv), C. H. Beck. 9. vydání, str. 896, se přiklánějí k názoru, že zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí se vztahuje na všechny způsoby převodu vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu. Žalobkyně je toho názoru, že „striktní použití ustanovení §602 na základě analogie je vyloučeno, neboť používá formulaci „… kdyby ji chtěl prodat …“, tedy jednoznačně určuje, pro jaký případ převodu vlastnického práva k věci se předkupní právo podle §602 obč. zák. použije. V §140 obč. zák. zákonodárce použil formulaci „Převádí-li se …“, tedy hypotéza normy je zde širší a nevztahuje se pouze na prodej, tedy úplatný prodej“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. ledna 2007.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 o. s. ř. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné, protože rozsudky soudů obou stupňů jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle §140 obč. zák. převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
K otázce, zda se předkupní právo podílových spoluvlastníků podle §140 obč. zák. vztahuje i na případy darování spoluvlastnického podílu jakožto formy bezúplatného převodu, se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 20. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 2408/2007 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6542). Uvedl, že předkupní právo podílového spoluvlastníka se při převodu spoluvlastnického podílu na základě darovací smlouvy neuplatní. Na argumentaci obsaženou v tomto rozhodnutí dovolací soud v plném rozsahu odkazuje. Shodně pak Nejvyšší soud rozhodoval i v rozsudcích ze dne 24. února 2009, sp. zn. 22 Cdo 3188/2006, ze dne 30. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4580/2007 a ze dne 29. září 2009 sp. zn. 22 Cdo 4811/2007 (uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), přičemž neshledal důvod se od uvedených závěrů odchýlit.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit, a protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu