ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2340.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2340/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) A. K., zastoupené advokátem, b) nezl. A. K., zastoupeného opatrovníkem J. T., c) B. K. a d) M. K., proti žalované A. K., advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 1304/98, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 25 Co 199/2007-347, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 25 Co 199/2007-347, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2006, č. j. 6 C 1304/1998-297, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví J. K., zemřelého dne 16. 1. 2002, původního žalobce, a žalované tak, že pod bodem I. výroku přikázal J. K. blíže označené věci movité (vesměs vybavení bytu), dluh vůči Č. r. – F. ú. P.-z. ve výši 3.702.397,71 Kč a nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P.-z., na LV č. 1876 pro obec R. a kat. území R. u P., a to dům č. p. 1589 stojící na st. parc. č. 2261/6 a pozemky parcelních čísel 2261/6, 2261/5 a 2261/7. Pod bodem II. do výlučného vlastnictví žalované přikázal blíže označené věci movité (taktéž vesměs vybavení bytu) a pohledávku „za panem Z. ve výši 88.000,- Kč“. Pod bodem III. žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalované vyrovnávací podíl ve výši 270.216,15 Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně učinil tato skutková zjištění: Manželství J. K., zemřelého dne 16. 1. 2002, původního žalobce, a žalované, uzavřené dne 20. 1. 1983, zaniklo rozvodem dne 27. 3. 1996. J. K. a žalovaná dne 4. 12. 1995 uzavřeli dvě dohody. Podle první došlo k zúžení zákonem stanoveného rozsahu bezpodílového spoluvlastnictví manželů tak, že „majetek získaný tím kterým z manželů v rámci jakékoli jeho podnikatelské činnosti nebude v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví, bude ve vlastnictví toho manžela, z jehož podnikatelské činnosti vznikl, není-li dále uvedeno jinak (viz. bod 2. této dohody) a v jeho výlučném vlastnictví bude také ten majetek, který získá za prostředky získané z jeho podnikatelské činnosti, včetně výnosů, užitků a přírůstků tohoto veškerého majetku a tento manžel bude také sám odpovídat za závazky s tímto majetkem spojené. Majetek získaný manžely z titulu provozování směnárenské činnosti pod názvem K.´s ch. bude v podílovém spoluvlastnictví obou manželů, a to manžela 60 % a manželky 40 %, přičemž majetek, který ten který z manželů získá za prostředky z této činnosti, bude v jeho výlučném vlastnictví, včetně výnosů, užitků a přírůstků tohoto veškerého majetku a tento manžel bude také sám odpovídat za závazky s tímto majetkem spojené“. Druhou dohodou došlo k vypořádání dosavadního bezpodílového spoluvlastnictví manželů tak, že „dům čp. 1589 se zast. pl. 2261/6, skleník se zast. pl. 2261/7 a zahrada č. parc. 2261/5, v k. ú. R. se všemi součástmi a příslušenstvím bude ve výlučném vlastnictví manžela J. K. Majetek, který získal jeden z manželů v rámci jakékoli jeho podnikatelské činnosti není v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví, je ve vlastnictví toho manžela, z jehož podnikatelské činnosti vznikl, není-li dále uvedeno jinak (viz. bod 2. této dohody) a v jeho výlučném vlastnictví je také ten majetek, který získá nebo získal za prostředky vzešlé z jeho podnikatelské činnosti, včetně výnosů, užitků a přírůstků tohoto veškerého majetku, tento manžel také sám odpovídá druhému manželovi za závazky s tímto majetkem spojené, pokud věřitelé uplatní své pohledávky vůči druhému manželovi z titulu společné a nerozdílné odpovědnosti obou manželů za závazky týkající se společných věcí. Majetek získaný manželi z titulu provozování směnárenské činnosti pod názvem K.´s ch. je v podílovém spoluvlastnictví obou manželů, a to manžela 60 % a manželky 40 %, přičemž majetek, který ten který z manželů získá za prostředky z této činnosti, bude v jeho výlučném vlastnictví, včetně výnosů, užitků a přírůstků tohoto veškerého majetku a tento manžel bude také odpovídat druhému manželovi za závazky s tímto majetkem spojené, pokud věřitelé uplatní své pohledávky vůči druhému manželovi z titulu společné a nerozdílné odpovědnosti obou manželů za závazky týkající se společných věcí. Vklad na účtu č. 01 – 0504300/0300 u ČSOB a. s. ku dni podpisu této dohody přechází na manžela.“ Po rozvodu manželství J. K. doplatil společnou stavební půjčku ve výši 108.420,- Kč. Dluh pana Z. činil 88.000,- Kč a tato částka byla již žalované zaplacena. Z důvodu nezaplacené daně z příjmů fyzických osob a daně silniční dlužila žalovaná F. ú. P.-z. částku 3.702.397,71 Kč. Na účtech J. K. a žalované ke dni 4. 12. 1995 nebyly žádné finanční prostředky. Obecná cena nemovitostí činila ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství J. K. a žalované částku 4.500.000,- Kč, jejíž výše nebyla mezi účastníky sporná. Na podkladě těchto zjištění, vázán právním názorem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, vysloveným v usnesení ze dne 2. 7. 2003, č. j. 25 Co 328/2001-209, jímž byl zrušen dřívější rozsudek soudu prvního stupně, že dohoda uzavřená mezi J. K. a žalovanou dne 4. 12. 1995, kterou si vypořádali majetek, je neplatná, soud prvního stupně vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví J. K. a žalované podle občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozsudku.
Odvolací soud k odvolání žalobkyně a) rozsudkem ze dne 23. 1. 2008, č. j. 25 Co 199/2007-347, změnil rozsudek soudu prvního stupně pod bodem I. výroku tak, že do dědictví po J. K. přikázal tytéž věci movité jako soud prvního stupně (nepřikázal dluh vůči F. ú. P.-z. ve výši 3.702.397,71 Kč a nemovitosti). Po bodem II. tak, že do výlučného žalované přikázal blíže označené věci movité jako soud prvního stupně včetně pohledávky za panem Z., a dále jí uložil, aby zaplatila dluh Č. r. – F. ú. P.-z., který v době právní moci rozvodu manželství účastníků činil 932.576,- Kč. Ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalovaná má právo na vyplacení podílu na vypořádání za zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví v částce 377.578,- Kč vůči dědicům J. K. a že „tuto částku jsou dědici povinni zaplatit žalované do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o projednání tohoto pasiva dědictví“. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval podle občanského zákoníku ve znění před 1. 8. 1998 (dále jen obč. zák.“). S ohledem na právní názor, který Ústavní soud vyjádřil v rozhodnutí Pl. ÚS-st. 2/96 a na němž se následně sjednotila soudní praxe, odvolací soud se odklonil od právního názoru, vysloveného ve zrušujícím usnesení ze dne 2. 7. 2003. Postavil se na stanovisko, že „podle §143a obč. zák. lze uzavřít dohody nejen ohledně věcí, které mají být v budoucnu nabyty, ale i ohledně věcí, jež do bezpodílového spoluvlastnictví již patří, ale s účinností ex nunc“, takže dohody ze dne 4. 12. 1995 uzavřené mezi J. K. a žalovanou o zúžení jejich bezpodílového spoluvlastnictví do budoucna a založení sdružení a o vypořádání části majetku, který již tehdy byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví, jsou platné. Uvedl, že za stavu, kdy si J. K. a žalovaná platnou dohodou ze dne 4. 12. 1995 částečně vypořádali bezpodílové spoluvlastnictví, tedy předmětné nemovitosti a aktiva z podnikání tohoto kterého z nich, nemohou být tyto předmětem vypořádání v tomto řízení. Podle názoru odvolacího soudu do vypořádání bylo třeba zahrnout dluh z podnikání žalované (směnárna K.´s ch.), který, jak odvolací soud zjistil, činil ke dni právní moci rozvodu J. K. a žalované částku 932.576,- Kč, a to proto, že jde o společný dluh J. K. a žalované, neboť žádná z dohod ze dne 4. 12. 1995 neřešila závazky vzniklé z podnikání manželů za trvání manželství. Povinnost zaplatit dluh odvolací soud uložil žalované z toho důvodu, že dluh je po ní již fakticky vymáhán a obrovský nárůst dluhu po rozvodu zavinila žalovaná tím, že jej ani zčásti nesplácela. Do dědictví po J. K. byly přikázány věci v ceně 162.500,- Kč, žalované v ceně 107.500,- Kč. Zohledněno bylo, že J. K. po rozvodu zaplatil dluh na stavebním spoření v částce 108. 420,- Kč a žalované byl panem Z. splacen dluh ve výši 88.000,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že do vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví J. K. a žalované byl zahrnut dluh z podnikatelské činnosti žalované. Namítla, že J. K. a žalovaná dohodou ze dne 4. 12. 1995, sepsanou notářským zápisem pod sp.zn. N 319/95, NZ 310/95, si vypořádali i dluhy související s majetkem, který na základě dohody se stal výlučným majetkem každého z nich. „Pokud tedy žalovaná na základě dohody získala veškerý majetek vyplývající z její podnikatelské činnosti, tedy i finanční prostředky jako příjmy ze své podnikatelské činnosti, odpovídá podle znění dohody druhému manželovi za závazky s tímto majetkem spojené. Odpovídá tak výlučně i za splnění daňových povinností, které se váží k její podnikatelské činnosti.“ Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci b), c) a d) a žalovaná se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. ledna 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a zjistil, že dovolání je důvodné.
Odvolacímu soudu je třeba nejprve přisvědčit, že sporná obligatorně písemná dohoda nestanovila oddělenou odpovědnost manželů K. za jejich individuální závazky ve vztahu k třetím osobám – věřitelům, neboť v ní nebylo uvedeno, že každý z nich výlučně sám odpovídá za své dluhy z podnikání. Pokud takové ustanovení v dohodě bylo, pak by ovšem neodpovídalo zákonu v jeho ustanovení o trvající solidární odpovědnosti účastníků jako manželů - §145 odst. 2 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „obč. zák.), ani v ustanovení §143a odst. 3 věty druhé obč. zák. o tom, že manželé se mohou vůči jiné osobě na takovou dohodu o zúžení BSM odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato dohoda známa, resp. by se neslučovala s faktem, že dohoda manželů o vypořádání BSM nezavazuje (nezavazovala) věřitele manželů – dnes explicitně vyjádřeno v §150 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění. Na druhou stranu je dovolací soud odlišného názoru na obsah či výklad sporné dohody, pokud jde o otázku, zda ve vztahu mezi účastníky jejich dluhy z podnikání účinně řešila. Podle přesvědčení dovolacího soudu je třeba výše citovanou dohodu vykládat v souladu s jejím psaným obsahem i zřejmou projevenou vůlí účastníků (§35 odst. 2 obč. zák.) tak, že pro případ, že věřitel podnikajícího manžela uplatní svou pohledávku vůči druhému ze zákona solidárně zavázanému manželovi, pak v rozsahu plnění druhého manžela („za prvého manžela“ resp. „na jeho dluh“) odpovídá prvý manžel druhému. Tuto odpovědnost pak nelze chápat jinak než tak, že prvý manžel bude v uvedeném případě povinen ze svých výlučných či oddělených prostředků nahradit druhému, co ten na úhradu jeho dluhu zaplatil. Dohoda uvedeného obsahu uzavřená manžely má své racionální opodstatnění a dovolací soud neshledává nic, co by vadilo její právní účinnosti či relevanci ve vztazích mezi účastníky, resp. jejich právními nástupci. Dovolací soud tak ve shodě s dovolatelkou má za to, že za dluhy připadající na žalovanou jako podnikatelku převzala ve vztahu mezi manžely výlučnou odpovědnost žalovaná. K námitce dovolatelky v tomto směru je však třeba připomenout, že sporná dohoda řeší odpovědnost za uvedené dluhy, ale nevyloučila je ze společných závazků. Proto se promítnou ve výroku o vypořádávaném majetku účastníků, byly-li účastníky do vypořádání zahrnuty a do dne rozhodnutí neuhrazeny.
Z výše řečeného pak vyplývá, že pohledávku Č. r. – F. ú. P., odvolacím soudem správně zahrnutou do vypořádání BSM manželů K. a správně přikázanou k zaplacení žalované, nelze promítnout do výše tzv. vypořádacího podílu, který mají dědici zemřelého J. K. zaplatit žalované. Pokud tak odvolací soud učinil, rozhodl ve výroku III. nesprávně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu