ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2504.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 2504/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) B. H., b) J. H., zastoupených advokátkou, proti žalované o. H., zastoupené advokátkou, o uložení povinnosti vybudovat plynovodní přípojku, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 95/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2006, č. j. 57 Co 526/2005-152, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. února 2005, č. j. 7 C 95/2004-97, se zastavuje.
II. Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2006, č. j. 57 Co 526/2005-152, se odmítá.
III. Žalobci jsou povinni společné a nerozdílné nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. února 2005, č. j. 7 C 95/2004-97, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost „zajistit zpracování projektové dokumentace k plynovodní přípojce od středotlakého plynovodního potrubí na pozemku parc. č. 95/1 protlakem pod státní silnicí II./442 až na pozemek par. č. 96/4 v k. ú. H. nad O. ve vlastnictví žalobců dle alternativy č. I. schválené zastupitelstvem obce H. na 16. zasedání zastupitelstva obce dne 3. 10. 2001, zajistit vydání stavebního povolení ke stavbě plynovodního potrubí dle projektové dokumentace
a povinnost zajistit vybudování plynovodní přípojky dle projektové dokumentace
a povinnost zajistit vydání kolaudačního rozhodnutí, to vše s termínem dokončení stavby k 1. 10. 2005“ (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III. rozsudku).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. října 2006, č. j. 57 Co 526/2005-152, připustil změnu žaloby provedenou dodatkem odvolání – podáním ze dne 15. ledna 2006 se lhůtou k plnění stanovenou dalším dodatkem odvolání – podáním ze dne 19. září 2006 (výrok I. rozsudku); rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost „zajistit zpracování projektové dokumentace k odbočce hlavního plynovodního řadu od středotlakého plynovodního potrubí na pozemku p. č. 95/1 pod st. silnicí II-442 až na pozemek p. č. 96/4 v k. ú. H. nad O., který je ve vlastnictví žalobců dle alternativy č. 1 schválené zastupitelstvem obce H. na 16. zasedání zastupitelstva obce dne 3. 10. 2001 a odsouhlasené žalobci, dále povinnost zajistit vydání stavebního povolení ke stavbě odbočky hlavního plynovodního řadu dle projektové dokumentace a zajistit vybudování odbočky hlavního plynovodního řadu dle projektové dokumentace a zajistit vydání kolaudačního rozhodnutí, to vše s termínem dokončení stavby 1. 11. 2007“ (výrok II. rozsudku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku).
Proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odvozovali od §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, vyjádření k dovolání je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. října 2006.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Dovolatelé v dovolání vedle rozsudku odvolacího soudu napadli výslovně
i rozsudek soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle §104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Odvolací soud ve výroku II. označil své rozhodnutí jako měnící, z obsahového hlediska se však z hlediska posouzení přípustnosti dovolání jedná o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ten posoudil práva a povinnosti účastníků ve vztahu k předmětu řízení shodně. Měnící výrok odvolacího totiž reflektoval toliko změnu žaloby provedenou žalobci v odvolacím řízení, pokud šlo o terminologické upřesnění pojmu „odbočka hlavního plynovodního řadu“ namísto pojmu „plynovodního potrubí“ a prodloužení lhůty, ve které se domáhali splnění povinnosti po žalované. Práva a povinnosti účastníků tak nevymezil odlišně oproti soudu prvního stupně.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Žalobci formulovali v dovolání otázku zásadního právního významu tak, že „pouze rozsudkem soudu lze přimět obec, která se zavázala vybudovat plynovodní přípojku od hlavního plynovodního řadu k hranici pozemku, k jejímu splnění“. Takové vymezení však nepředstavuje otázku zásadního právního významu, neboť je toliko konstatováním obecně známé skutečnosti, že v případě neplnění smluvní (či zákonné) povinnosti je orgánem povolaným k ochraně subjektivních práv a zájmů soud (viz též
§3 o. s. ř.).
Z dovolání se dále podává – byť v daném směru žalobci výslovně otázku zásadního právního významu v daném směru neformulují – že je třeba „vyřešit otázku řešení střetu zájmů při změně projektu stavby plynovodu, pokud již v územním řízení byly souhlasy majitelů pozemků se vstupy, vybudováním a údržbou plynovodu dány tím, že majitelé uzavřeli s investorem smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene“. Uvedené vymezení pak nemůže představovat otázku zásadního právního významu již pro svou obecnost neumožňující dovolacímu soudu řešení konkrétního
a jednoznačně vymezeného právního problému a navíc z toho důvodu, že na žádném řešení střetu zájmů naznačeném dovolateli není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – založil své rozhodnutí na závěru, vyplývajícím ze skutkových zjištění, že žalobci uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu, neboť povinnost, jejíhož uložení žalované se žalobci domáhají, nevyplývá „ani ze zákona, z právního vztahu mezi účastníky a ani z porušení práva“.
Dovolatelé v dovolání jednak obšírně popisují okolnosti doprovázející proces plynofikace v obci H. a současně prezentují skutkové závěry odlišné od skutkových zjištění a závěrů učiněných nalézacími soudy, které v případě dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze účinně zpochybnit. V rovině kritiky právních závěrů odvolacího soudu pouze konstatují, že mezi účastníky vznikl „určitý vztah zakládající závazek obce plynovodní přípojku vybudovat“. Taková polemika se závěrem odvolacího soudu však nemůže představovat vymezení otázky zásadního právního významu; z dovolání se ostatně nepodává žádná skutečnost, která by dovolacím soudem jako věc zásadního právního významu posouzena být mohla.
Žalobci dále odvolacímu soudu vytýkají, že jeho rozhodnutím byli zkráceni na svých právech ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, což však zjevně spojují s jejich neúspěchem v řízení, který však bez dalšího nemůže představovat porušení práva na soudní ochranu. Porušení práva na soudní ochranu může být založeno i případnou vadou řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), kterou však dovolatelé odvolacímu soudu nevytýkají. Pro úplnost odůvodnění dovolací soud dodává, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu –
k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3339, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).
Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; v dovolání není ostatně vylíčen žádný důvod, který by mohl být charakterizován jako vada řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu advokátky za zastoupení žalované v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání žalobců a činí podle §1 odst. 1, §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. 2.250,- Kč. Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb. za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalované k dovolání žalobců (§11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 2.550,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobcům, aby společně a nerozdílně nahradili tuto částku žalované do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu